A tak začal pro změnu nadávat na Katku. Najednou za všechno mohla ona. Prý bylo vše v naprostém pořádku, dokud nezačala podnikat a jeho žena (její mamka) jí tam občas nepřijela pomoct. A protože by se jí i rád pomstil, sepsal jí dopis, aby věděla, jak to je. Myslel si, že ji tím donutí, aby byla na svou vlastní mámu naštvaná a vyhodila ji zpátky domů...
Každý den, když jsem byl v práci, lezl k nám do domu a brečel před Janetou, jak ho všechno mrzí. Potom ale vzal telefon, zavolal své ženě a sprostě jí nadával. Pořád střídal nálady - jendou brečel (řekl bych spíš demonstrativně), podruhé nás všechny vyhazoval, pak mu to bylo líto, následně se naštval a vyhrožoval podpálením celého domu. A tak to bylo pořád, každý den.
Na veřejnosti se ale snažil zachovat tvář hodného manžela a starostlivého otce. V obchodě např. vyprávěl, jak jeho žena a dcera Martina jely na prázdniny do Šilheřovic. Jak mic jim tu dovolenou přeje a jak je šťastný že tam jsou. A taky jak tam s radostí jezdí vyzvedávat špinavé prádlo, které potom vozí domů, kde jim vše vypere, vyžehlí a zase přiveze. Bohužel - většina lidí netušila co je on za svini, a tak tomu většinou věřili. Když jsme se snažili vše uvádět na pravou míru, byli většinou v šoku, protože si prý mysleli, "jak on je strašně fajn chlap".
Mezitím jsme se pomalu chystali na stěhování do Píště. Majitelem domu (nájemcem), do kterého jsme se stěhovali, byl pan Honus. Velmi solidně vypadající pán v důchodovém věku. Mluvil pomalu, klidně, skoro jako nějaký kněz. Při prohlídce domu nás zarazilo několik věcí, ale nad vším jsme mávli rukou, protože v Hati už to s tím hajzlem vydržet nejde. Necelý týden před stěhováním jsme se také dozvěděli, že nájemníci u pana Honuse nebyli vždy zrovna nejspokojenější - údajně jim za jejich nepřítomnosti chodil do domu, kde jim otevíral okna apod. Také všechny návštěvy prý museli hlásit a korunu těmto spekulacím nasadil přímo sám pan Honus, když podpis nájemní smlouvy nutně podmiňoval vizuálním kontaktem s každým, kdo tam bude bydlet - tedy i s Janetinými dětmi z prvního manželství, které většinou nebyly doma.
Nejhorší období přišlo, když Janetina sestra Katka odjela s rodinou na dovolenou. Hnusák o tom samozřejmě věděl, a hned první den neváhal a jel do Šilheřovic na kole (auto měl v servisu, kde mu jej upravovali tak, aby prošlo technickou kontrolou). V servisu se dozvěděl neradostnou zprávu, že jeho auto neprojde technickou ani při sebelepší opravě. To byla pro něj další nepříjemná zpráva, protože potřeboval jezdit do Šilheřovic vyhrožovat své ženě, a pátrat po místě, kam se odstěhujeme. A to na kole nezvládne.
Cestou ze servisu se tedy stavil do domu, kde přebývala jeho žena, tajně vlezl dovnitř a v kuchyni ji chytl pod krkem. Vyhrožoval že ji zabije a taky se dožadoval několika desítek tisíc na nové auto. Když s tím nepochodil, poručil si aspoň invalidní značku (mají ji pro postiženou dceru Martinu), aby mohl jezdit s autem bez STK a v případě problému, s touto značkou zahrát na city...
Když jsme se o tomto incidentu dozvěděli (Janetina mamka volala), hned jsme skočili do auta a jeli tam. Bohužel pozdě, hnusák už byl pryč. Chvíli jsme tam zůstali a pak jeli domů. Hnusáka jsme ale cestou nepotkali a kolo doma ještě neměl, nejspíš se někde schovával. To měl štěstí, protože kdybychom ho cestou někde potkali, šeredně by to odskákal. Nakonec přijel, ale kolo schoval na zahradě, abychom nevěděli že už je doma a nešli si s ním o tom třeba "promluvit".
Jeho žena hned zavolala policii a ti ji řekli, aby přišla na druhý den vše sepsat. A tak jsme tam jeli. Podle rady občanského sdružení Bílý Kruh Bezpečí se dožadovala trestního oznámení, to však hlučínští policisté odmítli s tím, že vše půjde před přestupkovou komisi v obci. To, že už se jedná o druhé napadení jim bylo víceméně jedno a doporučili jí, aby šla k lékaři a podstoupila vyšetření (stále ji bolel krk).
Ovšem lékařka v Hati, ta je jiného ražení. Když se tam janetina mamka na druhý den ukázala, byla naštvaná a okamžitě zavolala policii, protože už toho měla dost. Ti přijeli a slíbili, že pokud dojde k dalšímu napadení, bude se jednat už o třetí a to už ho můžou vykázat na deset dní z domu.
Co však nikdo nečekal bylo, že hnusák se do Šilheřovic vydal ještě ten den, a opět ji napadl. To už po něm vystartoval otec jejího zetě Aleše, se kterým byl hnusák vždycky jedna ruka a rádi si spolu popili. Jenomže on je, narozdíl od hnusáka, inteligentní a tohle už bylo pořádně přes únosnou mez, takže Janetinu mamku neváhal chránit. Hnusák si však libuje pouze v násilí na ženách a slabších jedincích, takže pokud se mu postaví někdo fyzicky rovný (nebo nedej bože silnější) raději uteče, což udělal i v tomto případě.
Janetina mamka samozřejmě neváhala a ihned zavolala policii, tohle bylo to třetí napadení, o kterém mluvili (desítky dalších napadení z minulosti, které nikdy nehlásila se nepočítají). Přijeli, zapsali si to a na otázku vykázání odpověděli váhavě, že se musí ještě poradit s nadřízeným. Načež odjeli zpět na stanici do Hlučína. Zavolali až večer, o vykázání hnusáka se nezmínili, pouze řekli, že má přijet na stanici a vše sepíšou...
To už jsme doma balili a všude měli krabice s věcma. Do stěhování zbývaly dva dny a Janeta jela do Píště podepsat nájemní smlouvu. Nacpal jsem jí kufr krabicemi a bednami, aby nám toho doma trochu ubylo a zůstal doma, pokračujíce v balení. S Janetou jela i její mamka, sestra Martina a syn.
Za půl hodiny mi zvonil telefon, byla to Janeta. "Ahoj, takže jenom ti chci říct, že Honus si to rozmyslel a nechce nás tam. Dneska tam totiž byl fotr a pomlouval nás..."
Žádné komentáře:
Okomentovat