Hnusák rozhodně nečekal, že když jí tohle udělá, tak se sbalí a pojede zpátky k dceři. Počítal s tím, že ji bude ponižovat a až se po čtyřech připlazí ke vchodu a na kolenou ho poprosí, tak ji milostivě pustí. A doma jí pak ukáže.
Vzhledem k tomu, že doma měla všechny své věci, včetně peněz, vrátit se musela. Stalo se tak hned na druhý den. Jak se dalo čekat, hnusák zase vyváděl. To hlavní ale mělo teprve přijít večer, nebo spíš v noci. Všechny podrobnosti z té noci sice neznám, ale vím že ze své ženy strhal šaty, že ji celou noc terorizoval a že měla ruku celou modrou od modřin. Pro jistotu hned ráno spálil to oblečení, které z ní strhnul. Janetina mamka si prožila dost drsnou noc.
Rozhodně mu nevadilo, že u toho je i jejich postižená dcera, pro kterou tohle byl asi hodně nepříjemný zážitek! To že hned vedle bydlíme my, mu bylo úplně jedno - věděl totiž, že je zde neomezeným pánem a nikdo mu nic neudělá. Na mě si prý nachystal dlouhou tyčku a vyhoržoval: "Já tě zabiju, mě to za těch pár let stojí! A nikdo tě kurva už nezachrání! Ani ten tvůj boxer, kurva. Já jsem na něho připraveny, divej se...".
Z domu už ji pustit nechtěl a vzal jí všechny peníze co doma měla (z peněženky, z vybraných vkladních knížek), dohromady minimálně 20000,- . Janeta chtěla pohlídat naše holky, protože musela na rychlo do Hlučína, ale on ji už pustit nehodlal. Nakonec se to ale díky Janetě povedlo a její mamka šla k nám hlídat naše holky Jůlinku a Sofinku (pokr. příště).
V tu chvíli už ale byla Janeta i s její mamkou rozhodnuté, že se odstěhujeme(!). Mě to ze začátku celkem nechávalo v klidu, protože podobných rozhodnutí jsem už zažil více, a nakonec to nikdy neklaplo. Ještě na totéž odpoledne domluvila Janeta schůzku s nějakým pánem z Píště, který tam pronajímal dům - to už jsem si začínal myslet, že to tentokrát myslí s tím odstěhováním asi opravdu vážně.
Mezitím jsem se vrátil domů, kde byla i Janetina mamka s postiženou dcerou Martinou. Nálada byla na bodu mrazu a plán byl následující - projít přes hajzla do jejího bytu, aby si mohla sbalit svoje věci, odvézt ji i s Martinou opět k dceři do Šilheřovic a večer se zajet omrknout ten pronájem v Píšti. Aby šlo všechno hladce, přijel i švagr Aleš ze Šilheřovic. Janetina mamka mě varovala před hnusákem, který mi prý vyhrožoval a je na mě už nachystaný. A tak jsem se na něj taky nachystal - vytáhl jsem ze skříně kuši, kterou jsme koupili před pár lety společně s bratry. Jenomže zrada - nemohl jsem najít šipky. Sakra!
Nakonec jsem jenom vytáhl nějakou tyčku, to kdyby mě zase chtěl napadnout nožem, ať mu to mám čím vyrazit. Zastrčil jsem si ji za záda a vyrazil společně s ostatními za hnusákem. Ten však překvapil - když viděl Aleše, tak hned nasadil roli hodného manžela a tchána. Šlo mu to skvěle.
"Pusť mě, přišla jsem si pro svoje věci, jedu pryč," oslovila ho jeho žena.
"Ale jóó, však jasné, klidně pojď, vždyť kvůli tomu nemusíme dělat žádné problémy," odpověděl hnusák (ještě asi před hodinou na ni sprostě nadával přes zamknuté vchodové dveře a dovnitř ji pustit nechtěl).
"Však nikdo žádné problémy nedělá," odpověděl mu Aleš. Už už jsem se chystal jít za nimi, ale na poslední chvíli jsem se zarazil. Bylo více než jasné, že kdybych se před ním ukázal, rozběsnilo by ho to a Janetina mamka by si toho z domu moc neodnesla. Rozhodl jsem se, že se raději ukazovat nebudu, když zatím vše probíhá hladce. Nijak si nelibuju ve sporech a násilí (kromě toho ve hrách :) ) a přestože bych mu moc rád jednu vrazil, otočil jsem se a šel raději domů.
Ale zůstával jsem v pohotovosti a několikrát tam vyslal Janetu, ať se mrkne jak to probíhá a kdyby byl nějaký problém, tak tam naběhnu. Hnusák se prý s Alešem bavil o poruše kotlu, jako by se ani nic jiného nedělo. On se nám totiž do toho všeho ještě pokazil kotel, takže nám netekla teplá voda...
Sbaleno bylo během deseti minut a tak Janetina mamka s Martinou opět odjeli do Šilheřovic. Hnusák zase prskal vzteky, ale nic moc s tím dělat nemohl - byl zde Aleš, a před ním se ještě snažil naivně zachovávat tvář. Jenomže netušil, že se už domů nevrátí - počítal s několika dny, jako obvykle.
Žádné komentáře:
Okomentovat