Když konečně usnula, šel jsem zase dolů a oknem v kuchyni viděl, že ten hajzl zrovna přijel domů. Moje první reakce byla jít ven a dát mu co proto. Ale snažil jsem se držet a zůstat doma, protože pokud bych šel ven, asi by to nedopadlo dobře. Navíc jsem měl doma spící Sofinku, takže jsem jen tak odejít nemohl. O minutu později přijela Janeta. S jejím fotrem se venku potkali.
"Ty si myslíš, že nám zabráníš odsud odejít? Tak to se šeredně pleteš, protože my stejně odejdem!" vybafla na něho.
"Ale né, já né, mě to je jedno," začal zase svou nevinnou obhajobu, ale brzy pochopil že to je zbytečné.
"Stejně tu už mám nájemníky, tak táhněte" dodal vzápětí.
Byli jsme zdeptaní a úplně na dně! Nevěděli jsme co dělat a byli vším znechucení. Už jsme se viděli v Píšti, připravovali se na to a ono, měli jsme už kompletně vyřešeno rozmístění nábytku, moc jsme se tam už těšili. Všude se nám teď povalovaly hromady krabic, i když většina práce byla ještě pořád před náma. A teď? Co s tím teď budeme dělat? Zase vybalovat? Nebo to už nechat tak, stejně jednou odejdeme? Jenomže kdy? Přece tady nemůžeme pořád bydlet mezi krabicema!
Všechno tohle bědování nás přivedlo k hledání jiného bydlení. Zapli jsme Google a hledali jak diví. Zapojila se do toho celá rodina, jak Janetina, tak i moje - hlavně oba moji bráchové a sestra. Ten večer jsme napsali asi na šest nebo sedm pronájmů domu. Byly to velmi zajímavé alternativy, chtěli jsme však, aby to bylo co nejdříve. Pozdě večer jsem našel ještě jednu možnost - pětipokojový byt. V tu chvíli jsem však netušil, jak bychom se do něj všichni vlezli, vždyť nás je dohromady 8 !!! Ale pokud by jiná možnost nebyla, proč ne.
Hledání domu pokračovalo i další den, kdy jsme hlavně čekali reakce na naše včerejší emailové dotazy. Ozvalo se jich ale jen málo, takže na každý potom Janeta volala. Když jsme si postupně škrtali jednu možnost za druhou (buď už to nenabízeli, nebo to nabízeli až od podzimu, atd), došli jsme ke včerejšímu pětipokojovému bytu. Chvíli jsme o tom přemýšleli, pak se rozhodli a Janeta tam zavolala. Ihned jsme si domluvili prohlídku na druhý den (pátek) ráno.
Potom přijel brácha. Měl nám pomoct se stěhováním v pátek, ale když z toho sešlo, přijel aspoň tak, trochu nás podpořit, pokecat si. Zhodnotili jsme situaci a probrali možnost bytu. Pak jsme šli ven, dali si doutníček a aspoň na chviličku mi bylo fajn. Hnusák stál celou dobu za oknem a pozoroval nás (ne že bych ho viděl, ale on to tak dělá vždy). Po půlhodince jsme se zase vrátili domů a udělali si večeři.
Kolem deváté, to už byla skoro tma, se brácha chystal k odchodu, tak jsme ještě šli "dokončit" ty naše doutníčky. Po nějaké době jsme uslyšeli zachrastit klíč v zámku ve vchodových dvěří hnusákova domu. Byla ale tma, takže jsme toho moc neviděli. Hnusák vylezl ven a zarazil se. Nejspíš se chystal jít do kotelny, ale ve světle událostí předchozích dnů, a hlavně toho, jaká byl (je) svině, k tomu nesebral dostatek odvahy. Nebyl jsem tam jenom já, byl tam i brácha, navíc byla tma a šance, že by dostal po tlamě a nikdo si toho nevšiml byla aspoň 99%. Ve skutečnosti jsme na něho ale kašlali. Můj vztek z toho, že nám pokazil stěhování už ze mě vyprchal a zůstal ve mě jen takový permanentní, každodení vztek z toho, že ho musím potkávat. To však nebyl důvod, abych s ním navazoval sebemenší fyzický, nebo verbální kontakt, protože jinak bych ho musel mlátit každý den.
Opět se ale ukázalo, že hnusák, když má strach, tak nadává. Asi si ani neuvědomuje, že tím nikoho nezastrašuje, ale spíš ještě více provokuje.
"Nooo, tam se to kuří, svítí, zadármó všechno, kurvy jedny, piče zmrdané!" spustil z bezpečné vzdálenosti a hlavně v blízkosti dveří s klíčem, hnusák. Kdybych k němu vykročil, předvedl by to nejrychlejší zamknutí dveří, jaké kdy kdo viděl.
"Drž hubu!" odpověděl jsem mu. Brácha jenom kroutil hlavou.
"Kurvy, si tam svítí a kuří..." opakoval stále dokola.
"Drž tu hubu!" vykřikl jsem důrazněji.
"Ser na něho, je to debil," konstatoval brácha.
To už ale hnusák zamknul a ve vteřině stál ve svém bytě u okna. Ale jinak se nic nezměnilo - pořád vyřvával stejná slova. Slyšeli jsme jen "Kurvy", "Piče" a "Zadármo".
Nejvíc mě štvalo, že si tak dovoluje. Kdyby byl prostě jenom svině a snažil se vyhnout konfrontaci s námi, bylo by to ještě celkem v pohodě. Ale on je svině a ještě beztrestně provokuje. Přesně za tohle by měl dostat po držce, říkal jsem si. Aby mu trochu klesl ten hřebínek.
Druhý den ráno volal Janetě. Že prý se bude léčit a podobné ptákoviny. Do půlhodiny po tomto telefonu přijel domů. A asi po další půlhodince přijela policie. Nechápali jsme. Přišli si pro něj a odvedli ho. Janeta hned šla zjistit co se děje a policisté jí vysvětlili, že to je na žádost obvodní lékařky, protože jí utekl z ordinace. Prý jej chtěla poslat do psychiatrické léčebny. Sbalil si pár svých švestek, dal Janetě klíče a odešel.
"Tak se Vám to povedlo! Doufám, že mi to tam nevybílíte" prohodil když odcházel.
Nechápali jsme co se to děje, ale byli jsme rádi. Potom jsme odjeli na prohlídku bytu. Bylo zataženo, chladno a pršelo. Byt byl super - krásná koupelna, všude nové podlahy, všude vymalováno. Už se jen nastěhovat. Předběžně jsme se s paní makléřkou tedy domluvili a ona nám vysvětlila, co všechno musíme sehnat a vyřídit. Po prohlídce jsme zavolali obvodní lékařce, abychom se dozvěděli, co se to děje.
Žádné komentáře:
Okomentovat