Když se mamka odstěhovala, nastal relativní klid. Ne že by mamka byla nějak problémová, ale hnusák jednoduše najednou neměl na koho nadávat. Teda kromě mě. Krátce po onom incidentu mi samozřejmě vyhrožoval a sliboval že si na mě někde zezadu počká. Do očí mi to však neřekl nikdy, pouze vyhrožoval za zavřenými dveřmi svého bytu.
Bylo jasné, že ze mě asi začal mít strach, což je samozřejmě dobře. Celý život se totiž cítil jako neomezený vládce a dovoloval si, co se mu zlíbilo. Tento jeho pocit pak ještě umocnilo to, že se konfrontaci s ním každý bránil a všechno mu tedy nakonec prošlo. Konečně poznal, že je zde někdo, komu se jeho chování ani za mák nezamlouvá.
I tento relativní klid však brzy skončil. Tento hňup totiž dlouho bez pomlouvání nevydrží. A tak každé návštěvě, tedy hlavně její mužské části, kterou si zavedl do kotelny se zásobami chlastu, srdnatě vyprávěl zběsilé příběhy o tom, jak jsem ho zmlátil, nebo jak zachránil život mojí mamce a ona se k němu ještě tak hnusně zachovala. Vše pochopitelně nezapoměl okořenit oblíbenými sprostými slovy. Přiznám se, že mi to hodně vadilo. Sice mu každý asi všechno nevěřil, ale vadilo mi, že tam s ním vůbec jsou. Kdybych byl já na jejich místě, řekl bych mu "Tohohle se účastnit nebudu. Říkej si co chceš, já proti němu nic nemám a pomlouvat ho nemíním," načež bych odešel.
Jinak bylo vše při starém - stále jsme nemohli umývat auto, dokonce už i když jsme zajeli do dvora měl spoustu řečí. Stále chodil za děckama a demonstrativně za nimi hned uklízel a nadával. Stále mě provokoval tím, že se motal kolem Jůlinky, přičemž přes den (když jsem byl v práci) si jí ani nevšiml.
Narozeniny neřešil. Ať je měla Janeta nebo jeho žena, nestaral se, většinou ani nepopřál. Když mu však na narozeniny někdo nic nedal, zuřil. Vrcholem byly narozeniny Jůlinky v předchozím roce, když se na ně úplně vykašlal, zatímco jeho žena (tedy Jůlinčina babička) vymýšlela co jí koupit. Nakonec jí koupila mluvící panenku Chou-Chou, která nepatří k nejlevnějším. Když to zjistil, okamžitě začal tvrdit že to je vlastně společný dárek a v den oslavy panenku dokonce vzal. Při blahopřání tak babička Jůlince neměla co dát, a hnusák se objevil o hodinu později s tím, že tento dárek je od něj!!!
Na svoje kulatiny (také rok předtím) pozval Janetinu sestru s rodinou na opékání. Na zahradě přichystal velkou párty - donesl párky, krabicové víno a parádní magneťák (viz foto), protože co by to byla za párty bez pořádného hudebního nářezu z rádia Čas. Ve stejnou dobu zde ale byly kolotoče, takže děti daly logicky přednost kolotočům. Kdo má děti ví, jak to většinou dopadne - stráví zde se svými ratolestmi celé odpoledne, až do vyprázdnění peněženky. To se stalo i tentokrát a tak se všichni vrátili celkem pozdě. Hnusák už mezitím nervózně chodil sem a tam a čekal. Když se konečně vrátili, začal nadávat, takže se rodina sbalila a jela okamžitě domů. Nakonec usnul sám,"ožralej", venku na zahradní židli s nahlas hrajícím rádiem.
Když už s námi nebydlela mamka, informace o něm se ke mě dostávaly jen zřídka. Ale nakonec to je možná dobře, protože i to málo mě neskutečně vytáčelo. Kritizoval například, že si občas kupuji chipsy Pringles, že si s bráchou někdy dám doutníček a pivo Hoegaarden, že si semtam koupím Coca-Colu nebo plechovku Energy drinku. Vadilo mu, že když mě kolega přiveze z práce, tak s ním ještě tak čtvrt hodinky klábosím venku. Dokonce mi to každý den počítal a nadával, že se tam nemám co vykecávat, když mám doma těhotnou ženu (asi jsem jí měl už čtvrt hodiny podpírat břicho nebo co). Vadilo mu dokonce i to, když jsem si vzal dovolenou. A samozřejmě nepřestal kritizovat šílenou spotřebu počítače, kterou se snažil omezovat občasným vypnutím hlavního jističe. Nakonec jsme si raději nechali namontovat vlastní hodiny (na spotřebu elektriky), aby už konečně zavřel zobák a nestaral se o nás.
Janetina mamka, tedy hňupova manželka, se společně se svou sestrou staraly o svého otce. Byl už starý, nemocný a vyžadoval neustálou péči. V péči o něj se střídali - jeden měsíc byl zde, druhý měsíc u její sestry. Tehdy vzniklo mezi rodinami několik sporů, které se točily většinou jen kolem jediného tématu - peněz. A na začátku každého z těchto sporů byl také jen jediný člověk - Janetin fotr. Jeho manželce to bylo jedno - nestarala se o vlastního otce kvůli penězům. Jedno to ale nebylo hňupovi, který otázku peněz a opatrovného vytahoval u každé rodinné sešlosti a zapříčinil tak mnoho sporů. Důležité je ovšem zmínit, že on ruku k dílu nikdy nepřiložil a o "dědu" se nikdy nestaral.
S postupem času se stav "dědy" zhoršil a byl tak odkázán pouze na lůžko, nebo křeslo. Tím se péče o něj radikálně ztížila. Janetina mamka tak zůstala na vše sama, neboť její sestra už to dále nezvládala. Hňup se však ani v tomto těžkém období nesnažil moc pomáhat. Občas pomohl "dědu" dostat do vany nebo na zahradu, ale to jen výjimečně. O penězích však mluvil pořád a neustále si nějakém nárokoval.
Život s ním byl nesnesitelný, a jen málokdo si toto dokáže třeba jen představit. Nechápal jsem, že Janeta, nebo její mamka můžou být tak moc splachovací a tohle jeho chování víceméně přecházet. Sice na něj nadávaly, kritizovaly jej a nesouhlasily s ním, ale nadále se s ním bavily jakoby se nic nestalo a to vždy celou situaci jen zhoršilo, neboť tím posílily jeho pocit neviny a beztrestnosti.
Bohužel však jeho "nejlepší" dny měly teprve přijít...
Žádné komentáře:
Okomentovat