[Předem upozorňuji, že tato část obsahuje sprostá slova, která však nejsou nijak přikrášlená - veškeré citace jsou zde napsány přesně tak, jak byly vysloveny.]
Zpočátku jsem neměl moc radost z toho, že chce jít mamka pryč. Bylo to fajn a jen díky ní jsem se tu z toho všeho nezbláznil. Představa, že tu už nebude ani ona, mě děsila. Ale potom jsem pochopil že tady vydržet nemůže. Soužití s tím "hnusákem" bylo čím dál těžší a jediným východiskem bylo odstěhovat se. Mamce taky určitě pomohlo, že nastoupila do práce, a to u nás na obci. Sice to nebyla snadná práce, ale poznala spoustu super lidí, kteří pracovali s ní, a i to jí pomohlo se odreagovat.
Obec nechala v budově nad dětskou lékařkou udělat čtyři byty. Na nájemníky vypsala výběrové řízení a mamce tak svitla naděje, že by se mohla odtud odstěhovat. Ve výběrovém řízení nakonec vybrána byla a šťastnější jsem ji snad ještě neviděl.
Také my občas pomysleli na odstěhování. Psychický teror toho "hovada" byl ohromný. Jak dobře by nám bylo bez něj. Dokonce jsme už měli vyhlídnutý pronájem jednoho domu v Bolaticích, ale z toho nakonec sešlo. Kvůli penězům. Zdálo se, že jsme navždy odsouzeni s ním bydlet.
Když se blížilo stěhování, zhoršilo se i hnusákovo chování. Pár měsíců předtím, když k mamce přijel brácha Martin s rodinou, byl hnusák zrovna venku. Když viděl že přijeli, šel domů a cestou si neodpustil poznámku "Už jsou zase tady, kurvy jedny". Neuvědomil si ale, že už je na chodbě, kam zrovna vešla mamka a všechno tak slyšela. Taky se pořádně leknul, když ji uviděl. Teď už se však nerozpakoval nadávat sprostě kdykoliv, kdekoliv a před kýmkoliv. Pár dnů před stěhováním se s ním dostala do křížku mamka. Sprostě jí nadával a sliboval, že "...tu kurvu (myšleno mě) ti dostanu do kriminálu". Řekl i spoustu dalších věcí a já toho měl už dost. Nechtěl jsem si to nechat, ale zase jsem poslechl ostatní a raději v klidu vychladl doma.
O něco později byl svědkem nadávek můj bratr Jarek, který s mamkou v té době bydlel. Ona byla zrovna v práci, když "hnusák" přišel k sobě do bytu (jeho byt byl nad mamčiným) a začal na ni sprostě nadávat, že je "kurva a piča. Měl toho plné zuby už i on. Navíc slyšel všechno, slovo od slova. Vyšel proto na chodbu a varoval ho aby s tím přestal, pokud nechce dostat.
"No jo, vy jste všichni boxeři" odpověděl mu na to. Jak incident pokračoval dál, už přesně nevím. Vím jen to, že "hnusák" se bratra asi bál a tak raději zalezl, i když prý s tyčkou v ruce a sprostými nadávkami v "hubě".
Pak přišlo samotné stěhování. To hlavní mamce pomohli kolegové z práce v pátek, kteří navíc půjčili traktůrek s vlečkou, čímž vyřešili problematické stěhování velkého nábytku. Ostatní jsme vozili autem. Dále jsme pokračovali v sobotu. Bylo toho ještě dost a tak přijel na pomoc i druhý brácha, Martin. Po obědě jsme přistavili auto a naložili další věci. Janetin fotr šel zrovna kolem a jenom jsem slyšel jak si pod nosem brblá "Kurva, všude jenom bordel...". Jeho drzost byla obdivuhodná.
Zastavil se v kotelně a v tu chvíli vyšli ven i ostatní - oba bráchové, mamka a dcera od Janety, která nám také pomáhala. Janetin fotr se zastavil před kotelnou, což bylo jeho útočiště - zde popíjel a pomlouval se svými kamarády-opilci. "Kurvy jedny" řekl docela nahlas a šel se schovat do své kotelny. Nemohl jsem tomu uvěřit! "Slyšeli jste to?" zeptal jsem se, "řekl že jsme kurvy!" Ostatní nechápali a každý jsme stáli a nevěděli, jestli nad ním mávnout rukou, nebo se do něj pustit (takový pocit jsem měl aspoň já). Plné zuby těch jeho urážek však už měla i moje mamka, která se okamžitě otočila a šla za ním do kotelny. Pro jistotu jsem šel hned za ní.
"Prosím tě Edo, můžeš mi říct proč nám tak nadáváš a říkáš že jsme kurvy?" zeptala se k jeho překvapení mamka, když otevřela dveře kotelny.
"Ale co? Já ne, já nic neříkal, já jsem jenom nadával že mám rýmu" snažil se ze všeho vymluvit svým typickým způsobem a tónem "hodného beránka". Jeho nadávky jsem ale slyšel velmi dobře a už jsem toho měl za celou dobu opravdu dost. Stejně tak, jako toho jeho věčného lhaní.
"Co kecáš!" zařval jsem. "Já jsem tě slyšel, říkals že jsme kurvy!"
"Nee, já jsem nic neříkal, já proti Vám nic nemám" snažil se pokračovat ve lhaní hnusák, dokud si však nevšiml mě a toho co říkám. V tu chvíli zmizel i jeho křečovitý úsměv.
"Jenom tu kurvu zkurvenou, tu piču, tu sviňu..." vybuchl najednou, ukazujíc na mě. To byla poslední kapka a moje trpělivost přetekla. Udělal jsem dva kroky vpřed, rozmáchl se, a napřáhl pěst. V poslední chvíli jsem si to ale rozmyslel, připadalo mi to příliš drsné, a tak jsem jej do ksichtu udeřil pouze dlaní.
"Hnusnák" zavrávoral, vzpamatoval se, a pokračoval v nadávkách. "Ty sviňo, ty kurvo jedna, a jdu na tebe volat policajty, ty kurvo...". Když procházel kolem, nedalo mi to a ze všech sil jsem jej aspoň žduchnul. "Ožralej hnusák" ztratil rovnováhu, spadl na mamčino kolo a narazil "tlamou" o dům. Automaticky jsem udělal krok vpřed a chtěl pokračovat, než mě však odstrčil brácha. Teprve v tu chvíli jsem se trochu probral a uvědomil si co se vlastně stalo.
Janetin fotr šel do svého bytu pro telefon, aby na mě zavolal policii. Narazil však na problém - neumí telefonovat. Dal proto svůj telefon manželce, kterou celý život mlátil a psychický týral. "Na, zavolej mi policajty, na tu kurvu," rozkázal. Nenechala si však nic přikazovat a telefon mu zase vrátila. Následně teda vyšel zase ven, aby nám nadával. To už jsem ale raději seděl v autě, kam mě odvedl druhý brácha, abych vychladl.
Hádka však pokračovala dále a jenom jsem slyšel nadávky na mě, mojí mamku, naši rodinu, o tom jak se mamka nestará o svého otce, "za dobrotu na žebrotu" a další hlouposti. Po skoro deseti minutách přišel brácha do auta a řekl: "No, tak nakonec dobře žes mu dal!". Tím bylo řečeno vše. Vyrazili jsme raději pomáhat se stěhováním. Ten den se už nic mimořádného nestalo. Přišly pouze očekávané výhrůžky, že si na mě počká a zezadu mě zabije a tak podobně.
Rovnou se přiznám, že jsem z celé události necítil nic jiného, než pouze příjemný pocit. Příjemný pocit z toho, že jsem mu konečně mohl vrátit to, co si zasloužil a o co si tak celou dobu koledoval. I když se mu vlastně nic nestalo, bylo dobře že také poznal, že si nic nenechám(e) líbit a že nám nemůže jen tak beztrestně nadávat, jak se mu zlíbí. Taky jsem byl rád, že se do něj pustili všichni, včetně jeho ženy. Konečně pochopil, že se ho nebojím a že by se, naopak, měl bát spíše on! Byl jsem však velmi naivní, když jsem si myslel že konečně přestane a dá si pozor...
Žádné komentáře:
Okomentovat