Nakonec se ukázalo, že "bolševikovi" jsem nemusel dávat ani ten týden. Po dvou dnech Janetiné naděje a mé naštvanosti z té naděje, vyšlo konečně najevo, kdo že to měl opět pravdu.
Janetin fotr, zase notně posílen alkoholem se naštval, protože jeho žena někam odešla. Nevím jestli si to kvůli chlastu už nepamatoval, nebo mu to neřekla, ale najednou tam nebyla a ho to vytočilo. Automaticky ho napadlo, že je o mojí mamky, a tak se tam vydal. Zazvonil u ní na zvonek a vyštěkl: "Je tam Andula?" Shodou okolností tam mamka opravdu návštěvu měla, ale jeho žena to nebyla, čemuž jednoduše nevěřil. A tak vytasil opět svoje sprostá slova KU a PI ve všemožných kombinacích.
Moje mamka však již nic podobného nehodlala poslouchat a zavolala Janetě, ať si pro něj přijede. Rázem jí tak spadly veškeré naděje na to, že se její fotr někdy zlepší, a konečně pochopila to, co jsem jí říkal já, a co vlastně sama donedávna říkala - že se její fotr NIKDY nezmění a vždy bude tím stejným hajzlem, jakým je teď.
Co bylo dál přesně nevím. Janeta se o tom se mnou moc bavit nechtěla (nedivím se, sám bych se cítil hodně trapně), a moje mamka ví jen to, co se dělo u ní. Každopádně vím, že se stavil cestou v hospodě, kde si asi ještě pořádně přihnul, a při odchodu spadl a "hodil držku" na chodník. Když jsem přijel domů, byl už pryč, prý ho dovezla záchranka, kterou mu přivolali kamarádi ožralci.
Za hoďku ale volali Janetě (kteoru asi někdo uvedl jako rodinný kontakt), že mu vůbec nic není, že si pro něj máme přijet. To jsem důrazně odmítl - do mého auta prostě nikdy nevstoupí! Janeta jim řekla, že pro něj nepřijedem, že je agresivní a dělá nám problémy, takže sestřička (nebo kdo to byl) řekla že ho pošle na záchytku.
Byl jsem celkem zvědavý, jak se asi dostane domů, ale na druhý den ráno se prý objevil doma (pomačkaný a pomočený) a dělal jakoby nic. Prý vůbec na záchytce nebyl...
Na konci června přijela z ústavu jejich postižená dcera (tedy vlastně i Janetina sestra), jako každý rok na prázdniny. Janetina mamka s ní jela zase k dceři do sousední vesnice. Dalo se čekat dusno a také jsme se ho dočkali. Už po pár dnech jí volal, nadával jí a opět se dožadoval jídla. Tehdy jsme zrovna odjížděli na prodloužený víkend k mému dědovi do malé vísky u Šumperka. Cestou se Janeta zmínila o tom, že fotr zase dělá problémy. Jeho ženě dokonce volala jeho sestra, která jí řekla, ať se okamžitě sbalí a jede za svým manželem konat manželské povinnosti. A pokud prý nechce být někde na černé listině, má se vrátit okamžitě. Tomu se mi ani nechtělo věřit - ona jí vlastně normálně vyhrožovala smrtí!
Jeho žena se však rozhodně nehodlala hned vrátit, zvláště né když nejsme doma my. Měla strach. Domů se s postiženou dcerou Martinou vrátila až v pondělí, když jsme už byli doma i my. Jenom co ji dcera Katka přivezla domů, spustil hnusák svoje nadávky a výhrůžky. A tak se všichni na podpadku zase otočili a jeli pryč. Hnusák byl vzteky bez sebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat