Tak, mám za sebou poslední zkoušku tohoto semestru a můžu se směle vrhnout do psaní. Jako první věc bych rád shrnul svůj předchozí rok.
Rok 2009 byl pro mě plný dobrých i špatných událostí. Celkově z něj mám ale spíš špatný pocit, i když se v něm přihodila jedna z nejlepších věcí v mém životě, tedy narození dcery.
Ale začneme popořadě. Začátek roku byl snad to nejhorší. Po krásných Vánocích přišlo období opětovného návratu do práce a hlavně moje první zkouškové období kombinovaného studia Vysoké školy. To si vyžadovalo mnohem více trpělivosti i dřiny, než jsem si kdy představoval. Hlavně jeden z předmětů byl velmi těžký a hlavně dost obsáhlý. Po prvním nepovedeném pokusu jsem toho měl tak akorát dost. Celou dobu se člověk jenom učí, stranou jsou všechny záliby i rodina. Pořád jen sedět se skripty v ruce a biflovat se neskutečné kvantum informací. A proc? Abych nakonec u zkoušky stejně neuspěl? V tu chvíli jsem své trápení hodlal dobrovolně ukončit, ale nakonec jsem si to rozmyslel a odhodlal se k druhému pokusu. Ten se mi nakonec povedl a zvládl jsem i ostatní zkoušky, takže jsem mohl ve studiu směle pokračovat.
Jen co mi skončila škola a učení, pokazil se mi doma počítač (grafická karta) a následovalo měsiční čekání na vyřízení reklamace. Současně s tím se mi pokazil i telefon. Grafickou kartu jsem nakonec reklamoval ještě dvakrát, dokud jsem někdy v květnu(!) nedostal novou. S telefonem to bylo podobné, jen jsem žádný nový nedostal. Postupně se nám pokazilo snad všechno možné, včetně drobných závad na autě, satelitním přijímači, nebo videokamery. Začátek roku tedy byl spíše smolný.
Pak naštěstí přišlo období relativního klidu a dobrých zpráv. Narodila se nám druhá dcera, nádherná roztomilá Sofinka. Také se mi povedlo úspěšně zdolat druhé zkouškové období, včetně velmi těžkého programování. A taky moji Pittsburgh Penguins vyhráli Stanley Cup! Ani jsem se nenadál a bylo tady léto. Ale to skončilo stejně rychle jako začalo a v říjnu (kromě jiného) opět začala škola.
Konec roku však nebyl moc vydařený. Škola si vyžadovala spoustu času k plnění úkolů, holky nám onemocněly a Sofinka začala mít špatné spaní, což trvá dodnes. Kromě toho se objevily nečekané finanční problémy a Vánoce jsme si tím pádem museli udělat trochu skromnější. Ale to někdy není na škodu :)
V roce 2009 jsem také bohužel zaregistroval zhoršení vztahů v rodině. Totéž v té mojí, kde s přítelkyní žijeme, kromě našich společných dětí, také s jejími dvěma dětmi z prvního manželství. A zejména soužití s jejím synem není jednoduché. Ale o něm se rozepíšu v některém jiném článku. Navíc žijeme ve dvojdomku s jejími rodiči, kde zase není jednoduché vyjít s jejím otcem. Vlastně to nedokáže nikdo.
Na rok 2010 jsem předem vzhlížel s určitým pesimismem. Počínaje dalšími zkouškami v lednu, změnami v práci, a citelnou finanční tísní. Jak tohle dopadne, a jsou-li mé obavy oprávněné, to se dozvím až za rok. Tak uvidíme...