Měl jsem za sebou dvě třetiny státní závěrečné zkoušky. Zbývala už jen poslední část - pedagogika a psychologie. Měla to být už jen ta lehčí část, ale já dobře věděl, že pro mě to bude ta nejhorší, protože na učení těchto předmětů už mi moc nevyšel čas. Dal jsem jednoduše přednost otázkám z okruhu IT...
Mezi zkouškami z IT a PED+PSY byla pauza na oběd. Tedy měla být, protože zkoušení se trochu zpozdilo a tak z hodinové přestávky zbyla slabá půlhodinka. Mezitím odešlo několik učitelů, kteří se PED+PSY části účastnit nebudou - mezi nimi i obávaný Sochor. Předali jsme jim kytky, vína, jídlo a rozloučili se s nimi. Pauzu mezi zkouškami jsem však chtěl využít k učení. Jak se ale ukázalo, byla to dost naivní představa - text jsem vůbec nevnímal, prostě jedním uchem dovnitř a druhým ven. No, to bude "zajímavé".
Začali chodit první studenti k poslední zkoušce. Neuběhlo mnoho času a byl jsem na řadě já. Opět jsem přišel ke stolu s otázkami a vylosoval si dvě, každou z jiné barvy. Z psychologie jsem měl první otázku, tedy co je to psychologie, co je jejím předmětem atd. To bych měl zvládnout v pohodě. A z pedagogiky to byla otázka číslo 3 - "Sociální prostředí jako faktor rozvoje člověka". No, to bych si snad taky ještě mohl pamatovat, obě to byly otázky, které jsem si aspoň někdy četl.
Napsal jsem si na papír přípravu a tušil problémy. Moc jsem toho totiž nevěděl. Když jsem přišel na řadu, začal jsem pedagogikou. Tu jsem tak nějak zvládl. Sice jsem nemluvil celou vyhrazenou dobu, ale několik podstatných věcí jsem řekl. I zde jsem ale měl podobný zádrhel, jako u zkoušky ze sítí, když jsem ze sebe nedokázal vysoukat jediné slovo. To jsem však netušil, co přijde u druhé části - psychologie.
Té jsem se bál méně, protože mě docela baví a většinu otázek jsem si přečetl a dokonce si i něco zapamatoval. Myslím že jsem začal dobře, ale pak jsem udělal jednu osudovou chybu. Vzpomněl jsem si na vypracování otázek a termín "jezdec na pudovém koni". Nevěděl jsem jistě, zda-li to říct, protože jsem pořádně nevěděl co to znamená. Pak jsem si ale řekl, že bude dobré říct vše co vím, protože toho moc není.Chybu jsem poznal velice brzy, protože hned poté, co jsem to řekl, následovala otázka "A co to je, ten jezdec na pudovém koni"?
Věděl jsem, že mě dostala a že to musím nějak obejít. Jenomže jak? A tak jsem mlčel, přemýšlel co dál a tvářil se jako debil. "No, tak co to jsou ty pudy"? zeptala se mě zkoušející v dobré naději, že mi pomůže. Nadechl jsem se k odpovědi, a... nic. NIC! Najednou jsem nevěděl co říct. Čím mám začít? Jaká je ta definice? Nebo to říct vlastními slovy? Jenomže jakými? K čertu s pudy! Zkoušející, ale i celá komise, na mě hleděli a já začínal být víc a víc nervózní. Nic, nedokázal jsem odpovědět.
"Tak jaké máme pudy? Které pudy známe?" pokračovala v pomoci. Jenomže já se zablokoval a nedokázal pokračovat. Teď bych nedokázal říct ani svoje jméno, natož jaké znám pudy. Zkoušející se mi snažila ještě trochu pomoct, ale já byl v prdeli. Nedokázal jsem vůbec nic odpovědět. A tak paní zkoušející mé utrpení skončila, slovy "No, děkuji, to mi stačí..." a věděl jsem přesně co to znamená.
Měl jsem smíšené pocity. Na jednu stranu radost z IT části státnic, na stranu druhou zklamání z právě absolvované PED + PSY zkoušky. Měl jsem pocit, že jsem se totálně ztrapnil a musel si upřímně přiznat, že já sám bych si v pozici učitele trojku nedal. Ale kdo ví, třeba mají jiný metr a bude jim stačit to málo co jsem řekl. Důležité bylo říct alespoň něco, což se povedlo.
Ať už tak, či onak, ohromně se mi ulevilo. Měl jsem za sebou státnice, i když zatím s nejasným výsledkem. To mi v tu chvíli ale bylo jedno. Hlavně jsem byl rád, že už to mám za sebou, a že už (aspoň ne v nejbližší době) nebudu muset předstoupit před komisi a losovat si další otázky. A taky už se nebudu muset učit. Poslední tři týdny byly šílené a já se už moc těšil domů, na svoje milované holčičky a ženu. Kvůli učení jsem na ně totiž vůbec neměl čas. To už je ale dnešním dnem pryč, ode dneška už ten čas mít zase budu!
Po půlhodině skončilo zkoušení, a komise se opět začala radit co s námi. A tak jsme čekali na chodbě, celí nervózní. Já už se celkem smířil s tím, že jsem to neudělal, ale byl jsem i tak spokojen, protože v srpnu tak budu muset opakovat jen těchto 20 otázek z pedagogiky a psychologie.
Po nějaké době si nás zavolali do zasedačky, kde státnice probíhaly. Hezky jsme se vedle sebe seřadili a předsedkyně státnicové komise nám postupně četla známky, které jsme dostali. První dva bohužel neudělali, což mě osobně hodně štvalo. Hlavně kvůli spolužačce Markétě, protože jsme skoro každý den řešili nějaké otázky a zároveň se hecovali a povzbuzovali v učení. Když přišla řada na mě, zklamaně jsem nechal sklesnout oči, protože mi bylo jasné že jsem to taky neudělal. Nedokázal jsem se podívat na některé členy komise, se kterými se potkávám každý den, styděl jsem se.
"Obhajoba bakalářské práce - jedna, zkouška z informačních technologií - za dvě, zkouška z pedagogiky a psychologie," nastala krátká pauza, která mě přinutila se na předsedkyni komise, doc. Kapounovou podívat.
"Za tři, celkově tedy prospěl," řekla najednou a já si ani hned neuvědomil co to znamená. Vůbec jsem to nečekal! Následující půlhodinka, ve které jsme opět předávali kytice, vína a jídlo členům komise, jsem téměř nevnímal. Měl jsem ohromnou radost, ale zároveň mi bylo líto Markéty.
Radost se dostavovala až postupně, v malých dávkách. Je to jako když se Vám chce na záchod, ale vydržíte to a zadržujete celý den. Ve chvíli, kdy už Vám skoro praská močák (no jo, vím, močák prasknout nemůže, dokáže se jen zvětšit) si jdete konečně ulevit - a ono nic! Teče to z Vás pomaloučku, slabým proudem, ale trvá to skoro půl hodiny. Tak takhle nějak jsem to měl já se svou radostí z úspěšně provedené státní závěrečné zkoušky. Dostavovala se až v následujících dnech.
Když všechno skončilo, odešla i komise a já se zaručil za uklizení a uzamknutí celé místnosti, mohly propuknout oslavy. Snažili jsme se sníst všechno jídlo, které zbylo. To byl ale nadlidský úkol. A také jsme dopíjeli slivovici. Resp. slivovice, které jsme měli s sebou. Pozvali jsme ještě naše mladé doktorandky, aby jsme se nenudili. Ale nejíst celý den, a potom vypít takových osm půlek slivovice, to není dobrý nápad. Však taky u té poslední už jsem cítil, jak moje tělo říká "Dost, sakra, nebo se pobliju!"
Vše jsme sklidili, rozloučili se s ostatními studenty a já se vydal autobusem domů. Byl jsem v pohodě, nechodil po čtyřech, ani se nemotal po celé šířce chodníku. Bylo mi fajn! Doma jsem se přivítal se svýma holkama a ženou. Konečně se jim budu moct věnovat.
Byl jsem šťastný. Moc šťastný! Takhle šťastný jsem letos ještě nebyl, a pravděpodobně už ani nebudu. I když...
sobota 11. června 2011
středa 1. června 2011
Jak jsem dělal státnice, díl 2.
A bylo tady pondělí, den D. Spát jsem šel už ve tři, takže jsem měl za sebou krásný tříhodinový spánek. Nahodil jsem na sebe košili, kterou jako jedinou jsem ještě neměl v práci (ostatní jsem si přivezl už v pátek autem). Taky jsem hodil boty do batohu a popadl krabici s úžasnými malými koláčky od mojí mamky.
Cesta byla v pohodě, nervozita se zatím nijak neprojevovala. Teprve až když jsem přišel do práce, kde už na chodbě čekali spolužáci, se mi frekvence tepu zvýšila. Převlékl jsem se a spěchal opět nachystat techniku, jako každý rok. Tentokrát však pro sebe.
Ještě než jsme v osm hodin začali, byl jsem totálně propocený. Z nervozity. Nedokázal jsem sedět nebo stát v klidu. Byly zahájeny obhajoby našich bakalářských prací - první, avšak nejjednodušší třetina naší dnešní zkoušky. Přestože skoro o nic nešlo, byl jsem hrozně nervózní. Než jsem přišel na řadu, poradila mi moje vedoucí práce (jinak také šéfka naší katedry a samozřejmě člen státnicové komise) pár postřehů, které by bylo u obhajoby říct. Nešlo však o nic zásadního, a ani si nevzpomínám, že bych cokoliv z toho nakonec řekl :)
Přišel jsem na řadu a odříkal naučený monolog o tvorbě animací. Vše šlo hladce, nikdo neměl připomínky. Ani jsem se nenadál a měl za sebou první třetinu. Teď to ale přijde - zkouška z informačních technologií. Tak jako u obhajoby, byl jsem šestým v pořadí. Stihl jsem tedy postřehy prvních dvou spolužáků, se třetím jsem se potkal ve dveřích do zasedačky, kde státnice probíhaly.
Paní vedoucí (katedry i mé práce) mě vedla ke stolu s rozprostřenými kartičkami, na jejichž schované lícní straně byly čísla otázek. Musel jsem si vybrat po jedné kartičce z každé barvy. A je to tady, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Je zajímavé, že o takové velké události rozhodne náhoda - buď si vylosuju dobře, nebo špatně. Vzpoměl jsem si na radu spolžáků, že při losování je třeba myslet pozitivně, čímž k sobě nakloním štěstí a vylosuju si dobré otázky. Doposud jsem vždycky losoval stylem "hlavně si nechci vybrat tohle", což je prý špatně (a mé předchozí zkušenosti tomu trochu dávají za pravdu). Sice na podobné věci nevěřím, ale tentokrát jsem si řekl, že na jejich rady dám a budu myslet stylem "chci si vylosovat tohle".
Tak nějak jsem tušil, že z prvního okruhu si vylosuju otázku ze sítí nebo PC systémů, a z druhého pro změnu něco z programování. Šlo jen o to, co konkrétně. Najednou jsem měl pocit že neumím skoro nic a pomyslel jsem na sítě, kde by mi asi vyhovovala otázka Transportní vrstvy (s podotázkami ohledně ICMP protokolů, datagramu, TCP a UDP protokolů). Z programování pak nějaký ADT, nebo třídění. Vylosoval jsem si otázku č.13 a č.12. Vůbec jsem však neměl tušení, co je to zač, pouze mi bylo jasné, že se jedná o sítě a programování :)
Sedl jsem si na potítko, vedoucí přede mě dala papír s otázkami a ukázala mi první vylosovanou otázku - Vnitřní třídění. Tak fajn, tohle jsem přece chtěl! Pak vytáhla druhý papír a ukázala mi tu druhou - Transportní vrstvy. Paráda!! Měl jsem pocit, že jsem si právě vybral štěstí na příštích deset let. Pustil jsem se do psaní, ale najednou se zasekl. Nevěděl jsem které třídění je které, nedokázal jsem si vzpomenout na české, ani anglické názvy. Znal jsem bezvadně princip všech třídících algoritmů, ale najednou nevěděl, ke kterému druhu třídění patří. Ajaj....
Pomalu jsem dopisoval všechny druhy třídění z podotázky, čas zdrhal. Měl jsem už jen pár minut a pak bych měl začít psát přípravu pro otázku ze sítí. Bylo to jako ze špatného snu - člověk si vylosuje přesně to co chce, ale nakonec to totálně posere. Nakonec jsem přehodil papír a začal se připravovat na sítě, to jsem měl ještě v živé paměti a tak jsem psal, až se mi od průpisky kouřilo. Popsal jsem skoro dvě stránky papíru a říkal si, že tohle sakra MUSÍ stačit. Vrátil jsem se opět k první otázce a pomalu dopisoval další a další věci, které mě mezitím napadly.
"Tak, pan Šubrt" ozval se někde za zády hlas vedoucí komise. Sedl jsem si a nervózně prohlédl členy komise. Zkoušející z programování - přísná, ale ve skutečnosti strašně hodná paní, se na mě usmála a já začal mluvit. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli jsem si některé třídící algoritmy nepopletl a v hlavě si pomalu vymýšlel výmluvu. Kupodivu mě ale neopravila ani jednou a já najednou zjistil, že jsem si asi vzpoměl dobře. Pár doplňujících ottázel jsem jakš takš zvládl, včetně té poslední, při jejíž vysvětlování mě paní zkoušející zarazila "Dobře dobře, to stačí, vidím že to umíte". Škoda, zrovna jsem si to začal užívat, protože se mi vrátila paměť.
Otočil jsem se k panu Sochorovi, což byl zkoušející ze sítí. Člověk, ze kterého šel strach. Člověk, který měl zálibu v klazení nekonečného množství různých otázek, a to i v předmětech, do kterých mu nic není. I když odpovíte správně, nejen že skoro nikdy úplně nesouhlasí, ale dá Vám doplňující otázku, která Vás dostane. Po zkoušce u pana Sochora si prostě každý připadá jako největší trubka na světě. Stačí vyslovit jeho jméno, a každý zbystří, rozšíří se mu zorničky, zrychlí tep a zvýší tlak. Už během studia z něj šel strach, co teprve tady?
"Tak já bych začal těmi podotázkami, které umím" zahájil jsem s ním konverzaci. "Dobře," odpověděl mi suše. Pohlédl jsem na svůj popsaný papír s přípravou, nadechl se, a ........ NIC. NIC! Najednou jsem mlčel. Snažil jsem se vzpomenout si na určité slovo, kterým bych to celé začal, ale nedokázal jsem to. To slovo byla paket. Když už mlčení trvalo tak deset sekund, členové komise se na mě začali nechápavě otáčet. Nervozita ještě stoupla a já si připadal jako idiot.
"No, my jsme si říkali, že datagram, neboli paket," začal pan Sochor, ale tuhle větu jsem jej ani nenechal dokončit. Paket. Paket!!! To bylo to slovo, to je ono - konečně jsem se "rozjel". Mluvil jsem a mluvil, najednou to šlo. Trochu se mi ulevilo, ale to jsem ani pořádně nevnímal, prostě jsem mluvil. Pan Sochor mě samozřejmě několika dobře mířenými otázkami dostal, ale celkově jsem věděl, že to bude dobrě, protože jsem mu toho řekl hodně. Ani jsem se nenadál a byl tady konec. A já najednou opouštěl zasedací místnost a nedokázal jsem zakrýt úsměv. Úsměv, který v sobě skrýval radost, štěstí a pořádnou dávku zadostiučinění!
Cesta byla v pohodě, nervozita se zatím nijak neprojevovala. Teprve až když jsem přišel do práce, kde už na chodbě čekali spolužáci, se mi frekvence tepu zvýšila. Převlékl jsem se a spěchal opět nachystat techniku, jako každý rok. Tentokrát však pro sebe.
Ještě než jsme v osm hodin začali, byl jsem totálně propocený. Z nervozity. Nedokázal jsem sedět nebo stát v klidu. Byly zahájeny obhajoby našich bakalářských prací - první, avšak nejjednodušší třetina naší dnešní zkoušky. Přestože skoro o nic nešlo, byl jsem hrozně nervózní. Než jsem přišel na řadu, poradila mi moje vedoucí práce (jinak také šéfka naší katedry a samozřejmě člen státnicové komise) pár postřehů, které by bylo u obhajoby říct. Nešlo však o nic zásadního, a ani si nevzpomínám, že bych cokoliv z toho nakonec řekl :)
Přišel jsem na řadu a odříkal naučený monolog o tvorbě animací. Vše šlo hladce, nikdo neměl připomínky. Ani jsem se nenadál a měl za sebou první třetinu. Teď to ale přijde - zkouška z informačních technologií. Tak jako u obhajoby, byl jsem šestým v pořadí. Stihl jsem tedy postřehy prvních dvou spolužáků, se třetím jsem se potkal ve dveřích do zasedačky, kde státnice probíhaly.
Paní vedoucí (katedry i mé práce) mě vedla ke stolu s rozprostřenými kartičkami, na jejichž schované lícní straně byly čísla otázek. Musel jsem si vybrat po jedné kartičce z každé barvy. A je to tady, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Je zajímavé, že o takové velké události rozhodne náhoda - buď si vylosuju dobře, nebo špatně. Vzpoměl jsem si na radu spolžáků, že při losování je třeba myslet pozitivně, čímž k sobě nakloním štěstí a vylosuju si dobré otázky. Doposud jsem vždycky losoval stylem "hlavně si nechci vybrat tohle", což je prý špatně (a mé předchozí zkušenosti tomu trochu dávají za pravdu). Sice na podobné věci nevěřím, ale tentokrát jsem si řekl, že na jejich rady dám a budu myslet stylem "chci si vylosovat tohle".
Tak nějak jsem tušil, že z prvního okruhu si vylosuju otázku ze sítí nebo PC systémů, a z druhého pro změnu něco z programování. Šlo jen o to, co konkrétně. Najednou jsem měl pocit že neumím skoro nic a pomyslel jsem na sítě, kde by mi asi vyhovovala otázka Transportní vrstvy (s podotázkami ohledně ICMP protokolů, datagramu, TCP a UDP protokolů). Z programování pak nějaký ADT, nebo třídění. Vylosoval jsem si otázku č.13 a č.12. Vůbec jsem však neměl tušení, co je to zač, pouze mi bylo jasné, že se jedná o sítě a programování :)
Sedl jsem si na potítko, vedoucí přede mě dala papír s otázkami a ukázala mi první vylosovanou otázku - Vnitřní třídění. Tak fajn, tohle jsem přece chtěl! Pak vytáhla druhý papír a ukázala mi tu druhou - Transportní vrstvy. Paráda!! Měl jsem pocit, že jsem si právě vybral štěstí na příštích deset let. Pustil jsem se do psaní, ale najednou se zasekl. Nevěděl jsem které třídění je které, nedokázal jsem si vzpomenout na české, ani anglické názvy. Znal jsem bezvadně princip všech třídících algoritmů, ale najednou nevěděl, ke kterému druhu třídění patří. Ajaj....
Pomalu jsem dopisoval všechny druhy třídění z podotázky, čas zdrhal. Měl jsem už jen pár minut a pak bych měl začít psát přípravu pro otázku ze sítí. Bylo to jako ze špatného snu - člověk si vylosuje přesně to co chce, ale nakonec to totálně posere. Nakonec jsem přehodil papír a začal se připravovat na sítě, to jsem měl ještě v živé paměti a tak jsem psal, až se mi od průpisky kouřilo. Popsal jsem skoro dvě stránky papíru a říkal si, že tohle sakra MUSÍ stačit. Vrátil jsem se opět k první otázce a pomalu dopisoval další a další věci, které mě mezitím napadly.
"Tak, pan Šubrt" ozval se někde za zády hlas vedoucí komise. Sedl jsem si a nervózně prohlédl členy komise. Zkoušející z programování - přísná, ale ve skutečnosti strašně hodná paní, se na mě usmála a já začal mluvit. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli jsem si některé třídící algoritmy nepopletl a v hlavě si pomalu vymýšlel výmluvu. Kupodivu mě ale neopravila ani jednou a já najednou zjistil, že jsem si asi vzpoměl dobře. Pár doplňujících ottázel jsem jakš takš zvládl, včetně té poslední, při jejíž vysvětlování mě paní zkoušející zarazila "Dobře dobře, to stačí, vidím že to umíte". Škoda, zrovna jsem si to začal užívat, protože se mi vrátila paměť.
Otočil jsem se k panu Sochorovi, což byl zkoušející ze sítí. Člověk, ze kterého šel strach. Člověk, který měl zálibu v klazení nekonečného množství různých otázek, a to i v předmětech, do kterých mu nic není. I když odpovíte správně, nejen že skoro nikdy úplně nesouhlasí, ale dá Vám doplňující otázku, která Vás dostane. Po zkoušce u pana Sochora si prostě každý připadá jako největší trubka na světě. Stačí vyslovit jeho jméno, a každý zbystří, rozšíří se mu zorničky, zrychlí tep a zvýší tlak. Už během studia z něj šel strach, co teprve tady?
"Tak já bych začal těmi podotázkami, které umím" zahájil jsem s ním konverzaci. "Dobře," odpověděl mi suše. Pohlédl jsem na svůj popsaný papír s přípravou, nadechl se, a ........ NIC. NIC! Najednou jsem mlčel. Snažil jsem se vzpomenout si na určité slovo, kterým bych to celé začal, ale nedokázal jsem to. To slovo byla paket. Když už mlčení trvalo tak deset sekund, členové komise se na mě začali nechápavě otáčet. Nervozita ještě stoupla a já si připadal jako idiot.
"No, my jsme si říkali, že datagram, neboli paket," začal pan Sochor, ale tuhle větu jsem jej ani nenechal dokončit. Paket. Paket!!! To bylo to slovo, to je ono - konečně jsem se "rozjel". Mluvil jsem a mluvil, najednou to šlo. Trochu se mi ulevilo, ale to jsem ani pořádně nevnímal, prostě jsem mluvil. Pan Sochor mě samozřejmě několika dobře mířenými otázkami dostal, ale celkově jsem věděl, že to bude dobrě, protože jsem mu toho řekl hodně. Ani jsem se nenadál a byl tady konec. A já najednou opouštěl zasedací místnost a nedokázal jsem zakrýt úsměv. Úsměv, který v sobě skrýval radost, štěstí a pořádnou dávku zadostiučinění!
pondělí 30. května 2011
Jak jsem dělal státnice, díl 1.
Státnice, neboli Státní závěrečná zkouška. Zní to silně, hrubě, až drsně. Stačí jen vyslovit a člověku se hned zvrásní čelo, zvedne obočí a na tváři se objeví výraz, jako když Vám na nohu spadne palička na maso...
Poprvé jsem si fakt, že mě OPRAVDU čekají státnice, uvědomil, u lednových státnic (opravných), když jsem zde chystal techniku (projektor, notebook, atd.). Dva studenti, čekající na zahájení své druhé, tedy opravné zkoušky, měli ve tvářích výraz, jako kdyby stáli před popravčí četou. I když oni vlastně stáli, protože státnicová komise se výjimečně sešla v hojném počtu - nechyběl prorektor, děkan, další děkan, a kdo ví kdo ještě...
Tenkrát oba studenti udělali, ale když jsem potom místnost uklízel a schovával techniku, uvízl můj pohled na tabuli, kde byly křídou nakresleny a popsány logické obvody. Tehdy se mi udělalo zle a poprvé jsem si uvědomil, co mě čeká.
V té době jsem však ještě ani neměl dopsanou bakalářskou práci a dodělával poslední úkoly ze zimního semestru. A jak čas plynul, najednou byl březen a končil nám letní semestr. Poslední. Pak duben, dodělat úkoly a dopsat bakalářku. A najednou byl duben končil a do státnic už zbývaly jenom tři týdny...
Penguins mi vypadli z Playoff, takže na učení bylo více času. Zakazovat Xbox a hry obecně jsem si ani nemusel, neměl jsem totiž na podobné věci ani pomyšlení. Když jsem si uvědomil co mě čeká, neměl jsem totiž ani chuť k jídlu. Učil jsem se co to šlo, ale přiznám se, že špatně. učit se u TV a jiných věcí je nesmysl, protože u toho člověk vůbec nevnímá. Teda aspoň já. A tak jsem třeba celý den seděl v papírech s vypracovanými otázkami a naučil se totéž, co bych se naučil za 3 hodiny někde v klidu, sám...
V práci jsem si vzal 3 dny dovolené a představoval jsem si, jak moc se toho naučím. Chyba lávky... První den jsem jel k mojí mamce, abych měl klid. Naše malé holky za mnou pořád chodily a chtěly si hrát. Nedivím se - taťka byl konečně přes den doma a chtěly toho využít. Já na ně však bohužel neměl čas :( U mamky by to bylo fajn, nebýt faktu, že si tchýně narazila nohu a musel jsem s ní na chirurgii. Když jsem se zase vrátil k mamce domů, čekal mě oběd. Rychle jsem jej slupl a honem se šel učit. Jenomže za chvíli mi psala moje drahá polovička, že potřebuje odvézt balíky na poštu, jestli bych tak za hodinu nemohl přijet.... U mamky jsem se tedy učil asi 2-3 hodiny čistého času...
Druhý den jsem se rozhodl vyrazit na štěrkovnu k jezeru, kde bych měl mít klid. Tam se to docela dalo, učilo se dobře. Po obědě už to bylo horší. Dostal jsem totiž rýmu a měl i slabou teplotu, což při učení moc příjemné není. Vlastně, ono to není příjemné nikdy. Pár věci jsem se ještě naučil a s naději vyhlížel na další den, kdy jsem měl v plánu zajet si na malý nákup do Opavy a cestou zpět si dát oběd v McDonald's a učit se u toho. Potom se stavit za kamarádem do Kravař a ideálně na zámek, učit se v parku.
Ráno jsem však musel čekat na auto, protože moje drahá polovička jela do školy svého syna, řešit jeho vyloučení ze školy. Vyrazil jsem tedy až kolem oběda... V Tescu jsem nakoupil pár věcí na pohoštění komise, košili, a vyrazil do McD. Trochu jsem se mrknul na otázky z programování a pak už zase za kamarádem, zvaným Krki. Pokecali jsme a já se jel honem učit. Z tří učebních dnů tedy mnoho nebylo... :(
Nakonec jsem spoléhal na víkend. Měl jsem být sám doma, téměř oba dva dny, takže to bude čas se učit. V plánu jsem měl jen rychlé oživení otázek z PC sítí a pak Pedagogiku a Psychologii. Co jsem ale nečekal, že to "oživování" vědomostí zabere tolik času. A tak jsem v neděli zjistil, že umím tak akorát ty sítě, trochu PC systémy, databáze, logiku, a PC ve výuce a učení. Což je přesně polovina otázek, tedy 2. Ale Pedagogiku a Psychologii vlastně skoro vůbec...
O ou...
Poprvé jsem si fakt, že mě OPRAVDU čekají státnice, uvědomil, u lednových státnic (opravných), když jsem zde chystal techniku (projektor, notebook, atd.). Dva studenti, čekající na zahájení své druhé, tedy opravné zkoušky, měli ve tvářích výraz, jako kdyby stáli před popravčí četou. I když oni vlastně stáli, protože státnicová komise se výjimečně sešla v hojném počtu - nechyběl prorektor, děkan, další děkan, a kdo ví kdo ještě...
Tenkrát oba studenti udělali, ale když jsem potom místnost uklízel a schovával techniku, uvízl můj pohled na tabuli, kde byly křídou nakresleny a popsány logické obvody. Tehdy se mi udělalo zle a poprvé jsem si uvědomil, co mě čeká.
V té době jsem však ještě ani neměl dopsanou bakalářskou práci a dodělával poslední úkoly ze zimního semestru. A jak čas plynul, najednou byl březen a končil nám letní semestr. Poslední. Pak duben, dodělat úkoly a dopsat bakalářku. A najednou byl duben končil a do státnic už zbývaly jenom tři týdny...
Penguins mi vypadli z Playoff, takže na učení bylo více času. Zakazovat Xbox a hry obecně jsem si ani nemusel, neměl jsem totiž na podobné věci ani pomyšlení. Když jsem si uvědomil co mě čeká, neměl jsem totiž ani chuť k jídlu. Učil jsem se co to šlo, ale přiznám se, že špatně. učit se u TV a jiných věcí je nesmysl, protože u toho člověk vůbec nevnímá. Teda aspoň já. A tak jsem třeba celý den seděl v papírech s vypracovanými otázkami a naučil se totéž, co bych se naučil za 3 hodiny někde v klidu, sám...
V práci jsem si vzal 3 dny dovolené a představoval jsem si, jak moc se toho naučím. Chyba lávky... První den jsem jel k mojí mamce, abych měl klid. Naše malé holky za mnou pořád chodily a chtěly si hrát. Nedivím se - taťka byl konečně přes den doma a chtěly toho využít. Já na ně však bohužel neměl čas :( U mamky by to bylo fajn, nebýt faktu, že si tchýně narazila nohu a musel jsem s ní na chirurgii. Když jsem se zase vrátil k mamce domů, čekal mě oběd. Rychle jsem jej slupl a honem se šel učit. Jenomže za chvíli mi psala moje drahá polovička, že potřebuje odvézt balíky na poštu, jestli bych tak za hodinu nemohl přijet.... U mamky jsem se tedy učil asi 2-3 hodiny čistého času...
Druhý den jsem se rozhodl vyrazit na štěrkovnu k jezeru, kde bych měl mít klid. Tam se to docela dalo, učilo se dobře. Po obědě už to bylo horší. Dostal jsem totiž rýmu a měl i slabou teplotu, což při učení moc příjemné není. Vlastně, ono to není příjemné nikdy. Pár věci jsem se ještě naučil a s naději vyhlížel na další den, kdy jsem měl v plánu zajet si na malý nákup do Opavy a cestou zpět si dát oběd v McDonald's a učit se u toho. Potom se stavit za kamarádem do Kravař a ideálně na zámek, učit se v parku.
Ráno jsem však musel čekat na auto, protože moje drahá polovička jela do školy svého syna, řešit jeho vyloučení ze školy. Vyrazil jsem tedy až kolem oběda... V Tescu jsem nakoupil pár věcí na pohoštění komise, košili, a vyrazil do McD. Trochu jsem se mrknul na otázky z programování a pak už zase za kamarádem, zvaným Krki. Pokecali jsme a já se jel honem učit. Z tří učebních dnů tedy mnoho nebylo... :(
Nakonec jsem spoléhal na víkend. Měl jsem být sám doma, téměř oba dva dny, takže to bude čas se učit. V plánu jsem měl jen rychlé oživení otázek z PC sítí a pak Pedagogiku a Psychologii. Co jsem ale nečekal, že to "oživování" vědomostí zabere tolik času. A tak jsem v neděli zjistil, že umím tak akorát ty sítě, trochu PC systémy, databáze, logiku, a PC ve výuce a učení. Což je přesně polovina otázek, tedy 2. Ale Pedagogiku a Psychologii vlastně skoro vůbec...
O ou...
Hokej
Zatímco Mistrovství světa v hokeji už skončilo a málokdo si na něj dnes ještě vzpomene, finále NHL začne teprve za pár dní. No, whateva...
Proč najednou ten nezájem? Penguins vypadli už dávno, Tamba Bay prohrála ve finále východní konference a San Jose zase ve finále západní... koho zajímá finále Vancover vs Boston? Co to jsou sakra za týmy? No dobře, Vancouver letos celkem válel, takže ti si to možná zaslouží....
To Mistrovství letos nabídlo lepší podívanou. Češi měli skvělý tým - nestárnoucího Jágra, stálice jako je Eliáš s Havlátem, ale i šikovné mladíčky Voráčka, Michálka, Plekance, Pavelce... Nejlepší na tom byla ta pohoda, s jakou český tým hrál. Člověk ani nemusel být moc nervózní, protože jsme skoro vždycky měli převahu, z výjimkou prvního zápasu jsme vždycky vedli a porazili jsme kohokoliv. To se pak kouká na hokej! A pak se ukázala nespravedlnost systému MS, když stačí malé zaváhání v Playoff, a je konec. A tak jsme vypadli se Švédama, kteří dostali ve finále náklep od Finska, které jsme v základní skupině v pohodě porazili zase my...
Takže jsme sice byli nejlepší, ale skončili jsme až třetí...
 |
| Jágr: Nejlepší hráč MS 2011 |
To Mistrovství letos nabídlo lepší podívanou. Češi měli skvělý tým - nestárnoucího Jágra, stálice jako je Eliáš s Havlátem, ale i šikovné mladíčky Voráčka, Michálka, Plekance, Pavelce... Nejlepší na tom byla ta pohoda, s jakou český tým hrál. Člověk ani nemusel být moc nervózní, protože jsme skoro vždycky měli převahu, z výjimkou prvního zápasu jsme vždycky vedli a porazili jsme kohokoliv. To se pak kouká na hokej! A pak se ukázala nespravedlnost systému MS, když stačí malé zaváhání v Playoff, a je konec. A tak jsme vypadli se Švédama, kteří dostali ve finále náklep od Finska, které jsme v základní skupině v pohodě porazili zase my...
Takže jsme sice byli nejlepší, ale skončili jsme až třetí...
pátek 29. dubna 2011
NHL Play Off 2011 - 2. kolo
Tak, a Penguins jsou venku. Sakra :(
Je to škoda, protože na postup jsme určitě měli. Hlavní příčinou určitě byla absence Crosbyho s Malkinem. Bez nich to bylo hodně těžké, ne-li nemožné. Vždyť kam by to asi dotáhl takový Vancouver, kdyby se jim v polovině sezony zranili oba bratři Sedinové? A co Tampa Bay, kdyby jim půl sezony nehrál St.Louis se Stamkosem? Ovechkin a Backstrom ve Washingotnu? A takhle bych mohl pokračovat u každého týmu.
Půl sezony je dlouhá doba a přesto dokázali Penguins v základní části bez svých největších hvězd vyhrávat. Za Washingtonem, který vyhrál tabulku východní konference zaostali jen jediný bod! A spolu s Philadelphií tak byli v základní části 3. nejlepším týmem celé NHL !!! Neuvěřitelné!
Osobně si myslím, že měli i na postup do druhého kola, ale bohužel to nevyšlo. Tady se už absence největších hvězd projevila výrazněji. Největším problémem byly přesilovky, které jsme měli skoro nejhorší už v základní části. Tentokrát jsme z asi 35 přesilovek proměnili jen jednu jedinou! To je hodně špatné a nejspíš to byl také hlavní důvod našeho neúspěchu. I když měl Fleury v letošním Playoff dost špatné statistiky, tentokát si myslím (oproti loňskému roku), že jsme rozhodně neprohráli jeho vinou a chytal dobře.
Takže, sezona 2010-2011 je pro nás u konce. Rozhodně jsme ale neudělali ostudu a končíme se vztyčenou hlavou!
Co se mých tipů týče, celkem jsem se trefil. Překvapil akorát Detroit, který si s Phoenixem poradil bez problémů a taky Vancouver, který si po prvních třech vátězných zápasech pěkně zkomplikoval situaci a nakonec Chicago porazili jen tak-tak. Druhé kolo playoff je tu a já si opět tipnu:
Východní konference:
Washington vs Tampa Bay: 3:4 nebo 4:1 (Tampa nás sice vyřadila, ale jinak proti nim nic nemám. St.Louis je borec a letos má skvělou formu. Takže doufám, že porazí Ovci a to jeho stádo trotlů. Ale tohle je spíš jen moje přání... Takže buď Lightnings těsně vyhrají, nebo je Washington smete.)
Philadelphia vs Boston: 4:2 nebo 4:1 (Snad se Flyers trochu vzchopí, vždyť postoupili jen těsně. Mají určitě na víc a Bruins by pro ně neměli být problémem)
Západní konference:
Vancouver vs Nashville: 2:4 nebo 3:4 (Canucks sice přeji úspěch, ale rozhodně ne na úkor Predators! I když je Vyncouver jednoznačně nejlepším týmem základní části, hned první kolo (a vůbec historie NHL je toho plná) ukázalo, že to v Playoff nic neznamená. Takže šance pro Nashville tady je :)
Detroit vs San Jose: 2:4 nebo 3:4 (Nic proti Detroitu, ale už by toho mohli nechat. Copak těch úspěchů už nemají dost? Navíc bych Sharks přál aby se jim konečně už zadařilo)
Je to škoda, protože na postup jsme určitě měli. Hlavní příčinou určitě byla absence Crosbyho s Malkinem. Bez nich to bylo hodně těžké, ne-li nemožné. Vždyť kam by to asi dotáhl takový Vancouver, kdyby se jim v polovině sezony zranili oba bratři Sedinové? A co Tampa Bay, kdyby jim půl sezony nehrál St.Louis se Stamkosem? Ovechkin a Backstrom ve Washingotnu? A takhle bych mohl pokračovat u každého týmu.
Půl sezony je dlouhá doba a přesto dokázali Penguins v základní části bez svých největších hvězd vyhrávat. Za Washingtonem, který vyhrál tabulku východní konference zaostali jen jediný bod! A spolu s Philadelphií tak byli v základní části 3. nejlepším týmem celé NHL !!! Neuvěřitelné!
Takže, sezona 2010-2011 je pro nás u konce. Rozhodně jsme ale neudělali ostudu a končíme se vztyčenou hlavou!
Co se mých tipů týče, celkem jsem se trefil. Překvapil akorát Detroit, který si s Phoenixem poradil bez problémů a taky Vancouver, který si po prvních třech vátězných zápasech pěkně zkomplikoval situaci a nakonec Chicago porazili jen tak-tak. Druhé kolo playoff je tu a já si opět tipnu:
Východní konference:
Washington vs Tampa Bay: 3:4 nebo 4:1 (Tampa nás sice vyřadila, ale jinak proti nim nic nemám. St.Louis je borec a letos má skvělou formu. Takže doufám, že porazí Ovci a to jeho stádo trotlů. Ale tohle je spíš jen moje přání... Takže buď Lightnings těsně vyhrají, nebo je Washington smete.)
Philadelphia vs Boston: 4:2 nebo 4:1 (Snad se Flyers trochu vzchopí, vždyť postoupili jen těsně. Mají určitě na víc a Bruins by pro ně neměli být problémem)
Západní konference:
Vancouver vs Nashville: 2:4 nebo 3:4 (Canucks sice přeji úspěch, ale rozhodně ne na úkor Predators! I když je Vyncouver jednoznačně nejlepším týmem základní části, hned první kolo (a vůbec historie NHL je toho plná) ukázalo, že to v Playoff nic neznamená. Takže šance pro Nashville tady je :)
Detroit vs San Jose: 2:4 nebo 3:4 (Nic proti Detroitu, ale už by toho mohli nechat. Copak těch úspěchů už nemají dost? Navíc bych Sharks přál aby se jim konečně už zadařilo)
středa 13. dubna 2011
NHL Play Off 2011
Tak a je to tady! Začíná vyřazovací část letošního ročníku nejlepší hokejové ligy světa, NHL. Penguins nastupují v prvním kole proti Tampa bay Lightnings, což rozhodně lehký soupeř nebude. Ale mohlo být hůř...
Letos jsme se (my, Pittsburgh :) ) konečně dočkali nové haly, a z Consol Energy Center se stal nový domov Penguins. Nezačali jsme však nejlépe a z prvních čtyř zápasů jsme vyhráli jen jednou. Nedařilo se hlavně brankáři Fleurymu, který byl dočasně nahrazen brankářskou dvojkou - Brentem Johnsonem. Právě ten si ale zaslouží pochvalu, a kromě Crosbyho to byla především jeho zásluha, že se Penguins zvedli. Chytal skvěle, jistě, a donutil tak Fleuryho ke zlepšení. Postupně se jejich role opět vyměnily a jedničkou byl zase Marc-Andre Fleury. Nakonec je třeba dodat, že na konci základní části byl právě Fleury odborníky oceňován jako nejlepší hráč Penguins (získal i týmovou trofej o nejužitečnějšího hráče).
Sezonu měl však nejlépe rozjetou kapitán Sidney Crosby. Na konci kalendářního roku atakoval rekord v počtu po sobě jdoucích zápasů, ve kterých bodoval. Nakonec svoji sérii protáhl na 25 zápasů, zastavil jej až Rick Dipietro a NY Islanders. V té době však Crosby vedl nejen tabulce střelců, ale především v kanadském bodování, a to s pořádným náskokem. Pak ale přišel on osudný venkovní zápas série Winter Classics, proti šmejdům z Washingtonu. David Steckel (fuj, musel jsem si odplivnout) jej bezohledně narazil a přivodil mu otřes mozku. Sid the Kid sice ještě nastoupil do dalšího zápsu proti Tampě, ale po dalším nárazu na mantinel musel odstoupit, a od té doby už si bohužel nezahrál. Jen bych podotknul, že i měsíc po svém zranění Crosby stále vévodil tabulce bodování NHL...
Zranil se i Malkin a dalších asi 10 hráčů. V kritické chvíli jsme měli dokonce 13 hráčů, zapsaných na listině zraněných. Právě toto těžké období nám pomohl překonat vynikající Fleury. Zapomenout však nesmím ani na překvapení roku, a sice obránce Krise Letanga. Na konci roku vedl kanadské bodování obránců NHL a odváděl opravdu dobrou práci. Kazil soupeřům přihrávky, lehal do střel, skvěle rozehrával. A také sbíral body. Svoje hokejové umění prokazoval svými kličkami i při nájezdech, kam jej trenér Bylsma pravidelně posílá. Kris Letang a Marc-Andre Fleury tedy letos byli našimi nejlepšími hráči (jako jediní z PENS také hráli na All Stars Game, kde jsme však původně měli mít ještě Crosbyho s Malkinem).
Sezonu jsme tedy skončili na 4. místě v konferenci. Měli jsme však stejně bodů, jako druhá Philadelphia. A jak to letos dopadne? To v tuto chvíli samozřejmě nikdo neví. Absence Malkina s Crosbym je vidět hlavně v útoku, což může být v Playoff velký problém. V průběhu sezony se nám navíc vůbec nedařilo proti Washingtonu, ani proti těm ušmudlancům s Montrealu. Pokud na ně letos narazíme, máme problém. Ale uvidíme...
Na konec přidávám svůj soukromý odhad prvního kola Playoff NHL 2011.
Východní konference:
Washington vs NY Rangers: 4:1 nebo 4:0 (Capitals projdou prvním kolem v pohodě, letos jsou hodně namotivovaní)
Philadelphia vs Buffalo: 4:2 nebo 4:1 (Flyers jsou letos hodně dobří, i když na konci trochu zvolnili)
Boston vs Montreal: 4:3 nebo 4:2 (Zajímavá série dvou rivalů, zejména kvůli Chárově drsnému zákroku...Boston je podle mě lepší)
Pittsburgh vs Tampa Bay: 4:3 nebo 4:2 (Tak v tohle aspoň doufám. Tampa je letos vinikající, Stamkos s StLouisem jsou famózní. Když nás porazí, přeju Stanley Cup právě Tampě)
Západní konference:
Vancouver vs Chicago: 4:2 nebo 4:1 (Asi nejzajímavější série prvního kola. Vancouver chce Chicagu oplatit loňské vyřazení a letos byli Canucks nejlepším týmem celé ligy. Co na to loňští vítězové?)
San Jose vs Los Angeles: 4:3 nebo 4:1 (Kalifornské derby vyhrají Sharks. Doufám)
Detroit vs Phoenix: 3:4 nebo 4:2 (Tady to možná bude vyrovnané, ale taky by mohl Detroit někdy vypadnout v prvním kole...)
Anahaim vs Nashville: 2:4 nebo 3:4 (Tohle si spíš přeju. Konečně by Predators mohli postoupit v Playoff trochu dál)
 |
| Marc-Andre Fleury, nejužitečnější hráč Penguins |
 |
| Nebýt otřesu mozku, Sidney by byl letos k nezastavení |
 |
| Kris Letang, vycházející hvězda mezi obránci |
Zranil se i Malkin a dalších asi 10 hráčů. V kritické chvíli jsme měli dokonce 13 hráčů, zapsaných na listině zraněných. Právě toto těžké období nám pomohl překonat vynikající Fleury. Zapomenout však nesmím ani na překvapení roku, a sice obránce Krise Letanga. Na konci roku vedl kanadské bodování obránců NHL a odváděl opravdu dobrou práci. Kazil soupeřům přihrávky, lehal do střel, skvěle rozehrával. A také sbíral body. Svoje hokejové umění prokazoval svými kličkami i při nájezdech, kam jej trenér Bylsma pravidelně posílá. Kris Letang a Marc-Andre Fleury tedy letos byli našimi nejlepšími hráči (jako jediní z PENS také hráli na All Stars Game, kde jsme však původně měli mít ještě Crosbyho s Malkinem).
Sezonu jsme tedy skončili na 4. místě v konferenci. Měli jsme však stejně bodů, jako druhá Philadelphia. A jak to letos dopadne? To v tuto chvíli samozřejmě nikdo neví. Absence Malkina s Crosbym je vidět hlavně v útoku, což může být v Playoff velký problém. V průběhu sezony se nám navíc vůbec nedařilo proti Washingtonu, ani proti těm ušmudlancům s Montrealu. Pokud na ně letos narazíme, máme problém. Ale uvidíme...
Na konec přidávám svůj soukromý odhad prvního kola Playoff NHL 2011.
Východní konference:
Washington vs NY Rangers: 4:1 nebo 4:0 (Capitals projdou prvním kolem v pohodě, letos jsou hodně namotivovaní)
Philadelphia vs Buffalo: 4:2 nebo 4:1 (Flyers jsou letos hodně dobří, i když na konci trochu zvolnili)
Boston vs Montreal: 4:3 nebo 4:2 (Zajímavá série dvou rivalů, zejména kvůli Chárově drsnému zákroku...Boston je podle mě lepší)
Pittsburgh vs Tampa Bay: 4:3 nebo 4:2 (Tak v tohle aspoň doufám. Tampa je letos vinikající, Stamkos s StLouisem jsou famózní. Když nás porazí, přeju Stanley Cup právě Tampě)
 |
| Obhájí letos Chicago? |
Západní konference:
Vancouver vs Chicago: 4:2 nebo 4:1 (Asi nejzajímavější série prvního kola. Vancouver chce Chicagu oplatit loňské vyřazení a letos byli Canucks nejlepším týmem celé ligy. Co na to loňští vítězové?)
San Jose vs Los Angeles: 4:3 nebo 4:1 (Kalifornské derby vyhrají Sharks. Doufám)
Detroit vs Phoenix: 3:4 nebo 4:2 (Tady to možná bude vyrovnané, ale taky by mohl Detroit někdy vypadnout v prvním kole...)
Anahaim vs Nashville: 2:4 nebo 3:4 (Tohle si spíš přeju. Konečně by Predators mohli postoupit v Playoff trochu dál)
Pozdě, ale přece...
Nějak jsem přestal psát... hrůza. Ale i když je už duben, vrátím se k tomu, co jsem měl psát už v lednu - zhodnocení roku 2010. Akorát to trochu zkrátím...
Rok 2010 byl podle mě jeden z nejhorších vůbec. Osobně si říkám, zda-li vůbec může být nějaký rok horší. Ale jo, může. A proč byl vlastně tak špatný? Nejprve jsem se na začátku nepohodl s bráchou. Z malého nedorozumění se stal velký problém a nebylo to nic hezkého. Dodnes toho lituju, ale to nejspíš oba...
O tom, jak vypadli Penguins z druhého kola Play Off se salátama z Montrealu jsem už myslím psal...
Ve škole mě čekal docela masakr, v podobě zkoušky z Objektově orientovaného programování. Nejtěžší předmět na škole mi dal opravdu zabrat a zkoušku jsem nakonec s odřenýma ušima udělal na třetí pokus...
Ohledně problémů s hnusákem, kvůli kterým jsme vlastně úplně přišli o léto (ani nevím že nějaké bylo, neustálý stres, nervy, žádný odpočinek nebo relax, o náročnosti stěhování ani nemluvě...), jsem už psal. Dokonce celý 16 dílný seriál. Myslím, že k němu není třeba nic dodávat...
A jaký bude letošní rok? V lednu jsem se zamyslel, co všechno mě letos čeká. A zjistil jsem, že samé nemilé události. A když jsem se nad tím zamyslel ještě jednou, je logické, že minimálně jedna z nich dopadne špatně... Která asi? Dnes už mám naštěstí několik z nich za sebou, ale vypíšu zde všechny:
1. V práci mě čekala nová učebna, resp. nové PC. Bylo jasné, že se to neobejde bez komplikací (nový Windows, navíc 64 bitový, apod.), a to vše navíc v co nejkratším možném čase tak, aby bylo vše hotovo před začátkem semestru. Přestože se stále objevují komplikace (ty nové PC taky nic nevydrží, hrůza!), dá se říct, že se mi to nakonec povedlo a u tohoto bodu si můžu udělat "fajfku".
2. Kromě několika chybějících úkolů z právě končícího semestru mi zbývalo hlavně napsat bakalářskou práci. Vzhledem k tomu, že jsem vlastně ještě ani nezačal, zatímco někteří spolužácí s psaním už pomalu finišují, jsem z toho měl velké obavy. Navíc termín, tedy začátek dubna tu bude cobydup. A tak jsem se na to vrhnul, stejně jako na zbylé úkoly a dnes, týden po odevzdání bakalářky, můžu s velkou úlevou říct, že i tento bod si mohu v klidu "odfajfknout".
3. Státnice. K tomu není co dodat, bude to psycho a už teď se z toho klepu...:(
4. Stěhování v práci. Naše katedra se stěhuje jinam a s tím jsou spojeny veškeré možné komplikace. Bude šílené to všechno přestěhovat - už jen odpojit a zabalit bude náročné. V nové budově nás navíc čeká nová PC učebna, takže komplikace z bodu č.1 se budou opakovat i v létě. Do práce to budu mít dál a o tom, jak bylo výhodné mít pracoviště hezky v centru asi psát ani nemusím... Ohledně nového pracoviště je zatím spousta otázek a vůbec se na tuto dobu neteším :( Snad budu mít aspoň radost z jiných věcí (viz bod 3.).
5. Prodej domu v Hati a stěhování z Hlučína. No, minimálně první část tohoto bodu se nepovedla. Prodat dům se nepodařilo a je třeba říct, že to nebylo jen prostou smůlou, nebo nepřízní osudu... :( V srpnu nás tedy čeká stěhování zpět do Hati, kam se už mooooooc "těším" ... :( A na co konkrétně? Na blbé dojíždění, trapné sousedy, nudnou prajzáckou vesnici kde chcípl pes (nebo spíš celá smečka), barák kde bude potřeba hodně oprav (= hodně peněz) a hodně práce abychom se tam mohli vrátit. "Hurá".
Tak co, jaký bude rok 2011?
Rok 2010 byl podle mě jeden z nejhorších vůbec. Osobně si říkám, zda-li vůbec může být nějaký rok horší. Ale jo, může. A proč byl vlastně tak špatný? Nejprve jsem se na začátku nepohodl s bráchou. Z malého nedorozumění se stal velký problém a nebylo to nic hezkého. Dodnes toho lituju, ale to nejspíš oba...
O tom, jak vypadli Penguins z druhého kola Play Off se salátama z Montrealu jsem už myslím psal...
Ve škole mě čekal docela masakr, v podobě zkoušky z Objektově orientovaného programování. Nejtěžší předmět na škole mi dal opravdu zabrat a zkoušku jsem nakonec s odřenýma ušima udělal na třetí pokus...
Ohledně problémů s hnusákem, kvůli kterým jsme vlastně úplně přišli o léto (ani nevím že nějaké bylo, neustálý stres, nervy, žádný odpočinek nebo relax, o náročnosti stěhování ani nemluvě...), jsem už psal. Dokonce celý 16 dílný seriál. Myslím, že k němu není třeba nic dodávat...
A jaký bude letošní rok? V lednu jsem se zamyslel, co všechno mě letos čeká. A zjistil jsem, že samé nemilé události. A když jsem se nad tím zamyslel ještě jednou, je logické, že minimálně jedna z nich dopadne špatně... Která asi? Dnes už mám naštěstí několik z nich za sebou, ale vypíšu zde všechny:
1. V práci mě čekala nová učebna, resp. nové PC. Bylo jasné, že se to neobejde bez komplikací (nový Windows, navíc 64 bitový, apod.), a to vše navíc v co nejkratším možném čase tak, aby bylo vše hotovo před začátkem semestru. Přestože se stále objevují komplikace (ty nové PC taky nic nevydrží, hrůza!), dá se říct, že se mi to nakonec povedlo a u tohoto bodu si můžu udělat "fajfku".
2. Kromě několika chybějících úkolů z právě končícího semestru mi zbývalo hlavně napsat bakalářskou práci. Vzhledem k tomu, že jsem vlastně ještě ani nezačal, zatímco někteří spolužácí s psaním už pomalu finišují, jsem z toho měl velké obavy. Navíc termín, tedy začátek dubna tu bude cobydup. A tak jsem se na to vrhnul, stejně jako na zbylé úkoly a dnes, týden po odevzdání bakalářky, můžu s velkou úlevou říct, že i tento bod si mohu v klidu "odfajfknout".
3. Státnice. K tomu není co dodat, bude to psycho a už teď se z toho klepu...:(
4. Stěhování v práci. Naše katedra se stěhuje jinam a s tím jsou spojeny veškeré možné komplikace. Bude šílené to všechno přestěhovat - už jen odpojit a zabalit bude náročné. V nové budově nás navíc čeká nová PC učebna, takže komplikace z bodu č.1 se budou opakovat i v létě. Do práce to budu mít dál a o tom, jak bylo výhodné mít pracoviště hezky v centru asi psát ani nemusím... Ohledně nového pracoviště je zatím spousta otázek a vůbec se na tuto dobu neteším :( Snad budu mít aspoň radost z jiných věcí (viz bod 3.).
5. Prodej domu v Hati a stěhování z Hlučína. No, minimálně první část tohoto bodu se nepovedla. Prodat dům se nepodařilo a je třeba říct, že to nebylo jen prostou smůlou, nebo nepřízní osudu... :( V srpnu nás tedy čeká stěhování zpět do Hati, kam se už mooooooc "těším" ... :( A na co konkrétně? Na blbé dojíždění, trapné sousedy, nudnou prajzáckou vesnici kde chcípl pes (nebo spíš celá smečka), barák kde bude potřeba hodně oprav (= hodně peněz) a hodně práce abychom se tam mohli vrátit. "Hurá".
Tak co, jaký bude rok 2011?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)