Hnusák tedy zůstal na psychině a my měli konečně klid. Janetina mamka si konečně sbalila vše, co bylo opravdu její a chystali jsme se na stěhování. Nevěděli jsme jak dlouho tam bude a tak jsme stále žili v nejistotě, zda-li pak se jednoho dne neobjeví doma.
Samozřejmě své ženě pořád volal. Několikrát, každý den. Najednou už nemluvil sprostě, nenadával, jenom brečel do telefonu, popř. si stěžoval jak se tam má špatně. Nemá prý v čem spát a kdo ví co ještě. Prý je to horší než ve vězení (což on shodou okolností posoudit může) a taky vyjmenoval seznam věcí, které chce aby jsme mu poslali. Hned jsem si vzpoměl na jednu písničku od Kryla, kde zpívá "Nasrat, jó nasrat!".
Proto jsem byl také v šoku, když mu všechny jeho věci, které si naporoučel, jeho žena hned poslala. "Za to, jak se k Vám choval?" ptal jsem se. Prý raději jo, aby se nevrátil dřív, než se odstěhujeme. Je ale více než jasné, že kdyby chtěl a mohl přijet, přijel by hned. Takže udělat pro něj co si žádá, nemělo sebemenší vliv. Holt některé ženy jsou nepoučitelné, a tak jsem nad tím jen mávl rukou.
Samozřejmě volal i nadále, protože otravovat on umí. Mezitím byla na návštěvě ve stejné psychiatrické léčebně nějaká paní z vesnice. Od ní jsme se dozvěděli, že jen co ji zahlédl, tak se jí držel jako klíště, takže ani nemohla být chvíli s tím, za kým původně přišla. Celou dobu si prý stěžoval a pomlouval nás. Jak jsme ho okradli, vydírali, co všechno jsme mu provedli a kam že jsme ho to strčili. Opět nám tak dokázal, jaká je to svině falešná, a zatímco volá a prosí o pomoc, nás pomlouvá kde může.
Bohužel ani to však asi nepřesvědčí některé důvěřivé a velmi naivní lidi. Ano, narážím na Janetinu mamku, která se mu chystala poslat další balíček věcí, které si přál. "Vždyť si to ani nezaslouží! Dobře mu tak, neměl se tak chovat! Už minule dostal co chtěl a stejně nás hned pomluvil!" snažil jsem se jí marně vysvětlovat. Zbytečně. Tentokrát mu to pošle proto, že slíbil že dá souhlas s prodejem domu...
Ten den jsme se odstěhovali a byli konečně spokojení. Tady mlžeme žít, aniž bychom museli být permanentně ve stresu, kdy se hnusák vrátí, nebo co nám zase provede. Konečně svoboda! S prodejem domu samozřejmě nesouhlasil, jakmile dostal balíček, kladl podmínku, aby jeho žena zažádala o jeho propuštění do domcího léčení. Zároveň jí přišel poštou dotazník, ve kterém měla popsat jeho chování, problémy které s ním má, a další podrobnosti. "Nepiš do toho dotazníku o mě nic špatného" prosil přes telefon.
O několik dní později se objevil doma. Z čista jasna. V psychině nechal pouze vzkaz, že děkuje za léčení a že se doléčí doma. Několik osobních věcí tam nechal, prý se pro ně staví vnuk. Hned po příjezdu volal a samozřejmě nadával, co všechno jsme mu ukradli. Asi mu vadilo, že jsme odstěhovali pohovku, kterou si koupila jeho žena, nebo několik sklenic hřebíků, které mám po našem taťkovi. On si totiž všechno rád přivlastňuje a garáž, ve které jsem je měl, si zamykal.
Taky byl asi hned ten den v Píšti, protože najednou už věděl, že tam nebydlíme a ptal se, kde jsme. Neopoměl nás ani pořádně pomlouvat před sousedy. Nechali jsme ho tam samotného, všechno mu ukradli a vydíráme ho. A barák, ten v žádném případě neprodá...
Žádné komentáře:
Okomentovat