Hnusáka odvezli někam na "psychinu". Byli jsme moc rádi. Jednak si to zasloužil, druhak aspoň budeme mít teď klid a pokud se zadaří, stihneme se odstěhovat dřív, než se vrátí. To znělo dobře.
Jediný, kdo nám mohl vysvětlit a podrobně popsat co se vlastně stalo, byla obvodní lékařka. Vše se odehrálo asi takto:
Hnusák sice byl v Píšti a pokazil nám stěhování, ale vlastně o tom ani nevěděl. Myslel si, že se stěhujeme, a tak pro změnu sprostě nadával na pana Honuse (do jehož nájmu jsme se měli stěhovat), protože na nás naházel špínu a Honus nás tam nechá bydlet i tak. Netušil že nám všechno pokazil, ale nechali jsme ho při tom.
Našeho stěhování se docela bál. Byl si vědom toho, že se chová jako svině, že nás příliš provokoval, že se ho nebojím a taky toho, že když bude bránit Janetiné mamce, aby si vzala co jí patří, zakročíme. Na klidu mu rozhodně nepřidal ani příjezd mého bratra, proto psal různé vzkazy na dveře - bylo vidět, že dostává strach. Proto se pokusil nám vše ještě jednou zkomplikovat.
Ve čtvrtek večer, po tom, co jsme se s bráchou vrátili po doutníčku domů, vylezl hnusák ven, naskočil do auta a odjel na policii do Hlučína. Poškrábal si do krve xicht (opravdu jsem se snažil, ale slovo "tvář" v tomto spojení fakt napsat nedokážu) a na policii uvedl, že jsem ho právě napadl. Uvedl své jméno a i zabržděným policistům z Hlučína došlo, kdo to je (no, nebo se spíš podívali do spisu). Oznámili mu tedy, že jeho žena tady v poslední době už několikrát byla. Hnusák se lekl a raději odešel pryč. I teď, nekolik týdnů poté mě ta jeho drzost vytáčí.
Tímto neúspěchem se ale nenechal odradit. Hned druhý den ráno se rozhodl jít k místní doktorce. Uvedl, že jsem ho napadl, ukázal šrámy a ještě uvedl, že ho bolí rameno (to ho ale bolí už několik let). Doktorka však není hloupá, navíc vždy vyšetřovala Janetinu mamku po tom, co ji hnusák napadl, takže pochopila o co tady jde. Do zápisu jeho výpověď zapsala, ale dodala, že si myslí, že je účelové. Kromě toho prohlašoval že se zabije apod., takže doktorka správně usoudila, že je na hlavu. Poslala ho tedy do nemocnice, což hnusáka potěšilo. Ale jen do doby, než zjistil, že jej posílá na psychiatrii a ne na léčení toho, co si sám udělal.
Tohle bylo horší - od policie mohl utéct, tady ho doktorka už posílá na psychinu. Napadlo ho tedy spásná myšlenka. Řekl, že musí na záchod a mezitím z ordinace utekl. Jen tak, v ponožkách :) Doktorka si to však nenechala líbit a tak okamžitě zavolala policii, aby jí ho přivedli zpátky. To už hnusák volal Janetě (viz minulý díl) a za chvíli byl doma. Pak přijela policie a odvezla zpět k doktorce, kde dostal injekci na uklidnění, protože byl agresivní.
Odvezli jej do Ostravy a následně do Opavy na tamější psychiatrickou léčebnu. Ihned jsme volali jak to s ním vypadá, jak dlouho tam bude a tak. Dostali jsme však odpověď, že délka pobytu záleží hlavně na něm, a že pokud bude chtít jít domů, může kdykoliv.
V "jeho" části domu byl cítit benzín. Vyděsili jsme se, protože nejednou vykřikoval, že celý barák podpálí. Nakonec to ale asi nic nebylo. Druhý den jsme se šli podívat dovnitř. Janetina mamka si přijela sbalit své věci, které jí nechtěl dát. Nikdo nevěděl kdy se vrátí, takže jsme nechtěli ztrácet čas. Také jsme hledali ty peníze, které jí ukradl, ale po nich, jakoby se slehla zem.
Mezi jeho věcmi jsme našli i pár dopisů, kterými nás asi špinil před Honusem v Píšti, nebo třeba ten hnusný dopis své dceři Katce (vše si totiž píše dvakrát, aby měl kopii).
Žádné komentáře:
Okomentovat