Hokej (pokračování)

Český hokej je jednoduše v krizi. Ale jakto? Ještě nedávno jsme přece všechno vyhrávali. Těch důvodů je samozřejmě víc.

Naše zlatá generace hokejistů z Nagana, potažmo trojnásobných vítězů z let 1999-2001 je nenávratně pryč a měla by ji vystřídat generace nová. Jenomže to je právě ten problém... Jestliže jsme dříve měli špičkové hokejisty na každé pozici, dnes dokonce téměř na žádné.

Letos má sice skvělou formu brankář Vokoun, ale jinak jsme na tom s brankáři špatně. Pryč jsou časy, kdy v NHL nastupovali jako brankářské jedničky Hašek, Turek, Hnilička i Čechmánek. V útoku zase řádil Jágr, Straka, Hejduk nebo Lang...
Důkazem budiž srovnání tabulky kanadského bodování NHL z mistrovských sezon 98/99, 99/00, 00/01 a posledních třech, vč. té letošní:

Počet českých hráčů v top100 v základní části:
98/99: 10 (3x top20, 1x top10)
99/00: 11 (1x top20, 1x top10)
00/01: 10 (5x top20, 3x top10)

07/08: 12 (0x top20, 0x top10)
08/09: 7 (1x top20, 0x top10)
09/10: 5 (1x top20, 0x top10)

I když sezona 2007/2008 vypadala z pohledu našich hráčů v top 100 docela slušně, je bohužel vidět, že nikdo z nich nepatřil ani do nejlepší dvacítky. A mezi deseti nejlepšími hráči v základní části jsme měli svého zástupce naposledy v sezoně 2006-2007, a to Jaromíra Jágra na 8.místě.

Co je horší je fakt, že se ani v nejbližších letech neblýská na lepší časy. Zde jako důkaz poslouží pohled na každoroční vstupní draft NHL. Bez nových mladých nadějí budeme mít za pár let problém porážet týmy jako je Lotyšsko nebo Švýcarsko.

Problém je samozřejmě v první řadě v penězích, kterých do sportu od státu proudí velmi málo. Trenéři pak odcházejí do zahraničí a mladé kluky nemá pořádně kdo trénovat.

Také investice do Vašeho dítěte, které se rozhodne začít s hokejem je obrovská - např. za výstroj pro brankáře dáte tak minimálně deset až patnáct tisíc. A to ještě bude výstroj z druhé ruky - ošoupaná a opotřebovaná. Tím ale výčet investic nekončí, protože dále budete platit za klub, každodenní dopravu na tréninky a taktéž výdaje spojené se soustředěním, ať už někde doma nebo v zahraničí. Než se nadějete, dítko vyroste a věškerou výstroj kupujete znovu, tentokrát větší. Kdo na to dnes má?

A tak nám šikovní a talentovaní malí hokejisté utíkají k fotbalu nebo florbalu, který je, v porovnání s náklady na hokej, víceméně za hubičku. Takhle se k hokeji dostanou jen potomci bohatých, z nichž má talent jen málokdo. Pokud by však kluby dostávaly od státu peníze na vybavení, bylo by to o něčem jiném - do hokeje by se konečně dostali také ti co mají ohromný talent ale ne peníze. Takhle by nám za pár let mohlo výrust hned několik kvalitních hráčů.

Ale i ty hráče je důležité vychovávat a vést správnou cestou. Musí pořádně trénovat, hokeji se věnovat maximálně a omezit všechny neřesti mládí. Dneska si mladí kluci z bohatých rodin po tréninku skočí do baru, kde paří až do rána. Na školu kašlou, protože jednou budou hrát NHL, mít spoustu peněz a tak vzdělání není třeba. A i kdyby - bohatý tatínek to zařídí. Tréninku se věnují minimálně, o posilování ani nemluvě. Jaromír Jágr začal s posilováním ještě před vstupem do první třídy - každý den udělal 600 dřepů, na základní škole pak 1000!! Protože měli doma statek, pracoval celé dny na poli kde pro změnu zase posiloval ruce. Dělá dnes někdo z hokejových prcků něco podobného? Nebo spíš - posiluje takto aspoň někdo z dorostenců?

Dříve nedostal nikdo nic zadarmo, takže na sobě musel tvrdě makat, aby se proti vrstevníkům prosadil, nebo byl dokonce lepší. Mládežnický hokej je ale teď plný namachrovaných bohatých puberťáků, hrajících hokej jenom tak pro zábavu. Když jim to nevyjde, nevadí - čeká na ně vedoucí pozice v otcově firmě.

Je třeba zavést stoprocentní kázeň, disciplínu, tvrdý trénink a hlavně nedávat nic zadarmo - mladí musí poznat, že bez práce opravdu nejsou koláče. Ale tohle všechno by mohli zařídit kvalitní trenéři mládeže, spolu se zodpovědným přístupem rodičů.

Možná by se také mělo uvažovat o změnách ve stylu hokeje. Dříve se tvrdilo, že na náš chytrý hokej nikdo nemá. Že šikovné české ručičky dokáží zamotat hlavu nejednoho obránce i brankáře. To byla ve své době pravda - naše útočné kombinace dělaly divy a výsledkem jsou právě ony mistrovské tituly.

Ta doba je však bohužel dávno pryč. Tak jako se dnes vyvíjí snad každá oblast našeho života, vyvíjí se i hokej. Co platilo před deseti lety, dnes nefunguje. Stejné to je i s naším "chytrým hokejem" - ostatní se na něj naučili hrát, popř. jej začali hrát taky. A najednou není náš styl ničím vyjímečným. Do popředí se opět dostává severoamerický silový (kontaktní) a rychlý hokej. Dokazují to nejenom výsledky na mezinárodních hokejových akcích, ale i nejlepší hokejisté světa - Crosby, Malkin, Ovechkin...

Takže zatímco my si hrajeme svůj naivní hokej, zajedem si za modrou, kde se opět otočíme a nahráváme si s obránci pořád dokola, dokud se někdo z nich nerozhodne od modré vypálit na brankáře, kanadští hokejisté se po rychlém protiútoku prosmýčí mezi obránci a po několika nádherných blafácích do forehandu i backhandu skórují.
A zatímco my za brankou soupeře statečně bojujeme hokejkou o puk, ruský útočník se v podobné situaci s nikým nepáře a v plné rychlosti soupeře přišpendlí na mantinel, sebere kotouč a uhání s ním k brance, kde opět nezadržitelně skóruje.

A když už se dostaneme do šance, třeba tři na dva, tak zase vymýšlíme hlouposti, příhrávka sem, přihrávka tam, a než se nadějeme tak je po šanci. Tohle musíme změnit, protože je to špatný styl, se kterým už se dneska proti silnějším soupeřům nechytáme. Tento rozdíl mohl zaregistrovat každý, kdo třeba viděl naše zápasy (zejména s Ruskem, nebo ten druhý s Lotyšskem) a naproti tomu zápas Kanada - Rusko, nebo finále Kanada-USA! Rozdíl byl opravdu markantní. A taky se na ně mnohem lépe dívalo, byl to parádní hokej.

Jednoznačně se musíme inspirovat hokejem, který se hraje v zámoří. Ideálně to chce trenéry, kteří zde působili nebo ještě působí. Stejně tak je třeba aby tento styl okusili i malí hokejisté. Někde jsem totiž četl, že na zápasy do zahraničí jezdí do Maďarska, Rakouska a Německa. Odtud asi jen těžko něco pochytí - musí jezdit do Ameriky a Kanady a sehrát sérii zápasů tam. Bez těchto zkušeností nemají šanci.

Také by nebyl špatný nápad Jaromíra Jágra, zmenšit hřiště. Na úzkém kluzišti se tento kontaktní hokej dá lépe praktikovat. K čemu nám vlastně je široké kluziště, když nejlepší hokej se hraje na tom úzkém? Přejít z úzkého na široké není zase takový problém a Kanada i USA to zvládají celkem v pohodě. Horší to je naopak.

Jak je vidět, změn je potřeba opravdu hodně. A to jsem tu napsal jen pár věcí, které sám vidím jako problém. Hokejoví odbornící by šli nejspíš ještě mnohem dál a dokázali by vyjmenovat spoustu dalších nutných změn.

Bylo by fajn, kdyby se už konečně hnuly věci dopředu a zase jsme v hokeji patřili k nejlepším, tedy ke Kanadě, USA, Rusku a Švédsku. Na takový hezký hokej jako předvádí oni se přece i hezky dívá.