Herní časopisy

Vzpomínám si, jak jsme s bratry za mlada hltali každičkou stránku tehdejšího herního časopisu Excalibur. Náš počítač už sice dosluhoval a většinu nových her jsme již měli problém spustit, ale to jsme neřešili - bavilo nás číst o nových hrách a taky snít o tom, že si je jednou taky zahrajeme. A kromě toho - recenze byly charakteristické svým humorem a trefnými komentáři, takže jsme s chutí četli i recenze na ty nejhorší hry.

Excalibur skončil a místo něj se objevil časopis Score, později i Level. Do Score přešli i dva redaktoři Anastasov s Eislerem, což bylo určitě dobře. Náš počítač už pro hry nebyl vhodný vůbec, přesto jsem si jej občas stále kupoval a snil o tom, že si tu Grad Prix 2 jednou konečně zahraju :)

Pak si koupil nový počítač brácha a Score pro nás bylo zase aktuální. Level jsem nekupoval, ani vlastně nevím proč. Asi síla zvyku. Tenkrát bylo běžnou praxí, že herní časopisy vycházeli s CD a později i DVD přílohou. Po pravdě řečeno jsem těmto přílohám nikdy nepřišel na chuť - dema jsem instaloval jen málokdy. Plné hry se zde tenkrát ještě moc neobjevovali a i když později ano, většinou se jednalo o velmi staré kousky, nebo již stokrát dohrané. Tenkrát se už cena herních magazímů začala nepříjemně zvedat nahoru. Dával jsem tedy přednost variantě bez přílohy, která byla levnější.

Jenomže vývoj her letěl stále kupředu ohromnou rychlostí a tak i bráchův počítač začal dosluhovat. Už jsem byl starší a četba recenzí na hry, které si stejně nezahraju, mě spíš deptala a nebavila. Proto jsem přestal Score kupovat a místo toho si kupoval ProHockey, časopis o NHL.

Náhradní vojenská služba a také první zaměstnání mi však pomohly dát dohromady větší sumičku peněz a koupit si svůj vlastní počítač - nový, rychlý a dokonce i s internetem, což hned tak někdo neměl. Bez mojí hodné mamky bych si jej ale dovolit stejně nemohl, takže mi přispěla nemalou částkou.

Napadlo mě koupit si občas zase nějaký ten časopis. Šokem ale pro mě bylo, že se jeho cena vyhoupla už hodně vysoko. Časem jsem si však všiml jedné z variant LEVELu, a sice Level mini, což nebylo nic jiného, než samotný časopis Level, zmenšený na formát ještě menší než A5 a bez DVD přílohy. A samozřejmě za rozumnou cenu několika desítek korun. Naprosto ideální!

Po nějaké době jej dokonce zvětšili na A5, což byla dobrá změna. I když mi to drobné písmo až tak nevadilo, takhle to bylo lepší a čitelnější. Ale nic netrvá věčně a Level-mini také ne. Nakonec tuto vyriantu vydavatel zrušil. A tak jsem přešel ke Gamestaru, který byl ze zbývajících herních magazínů nejlevnější. Přiznám se, že Gamestar se mi už tak moc nelíbil. Zejména recenze, které byly někdy trochu zcestné. Z časopisů (nebyl to však jen případ Gamestaru) se také vytratil obvyklý humor a nadsázka, tak typické pro tyto magazíny z druhé poloviny devadesátých let.

Když skončil i Gamestar, přestal jsem herní časopisy kupovat. Cena se vyšplhala na 180Kč a zůstalo jen Score a Level, přičemž obě redakce zrušily variantu svého časopisu bez DVD přílohy. To nebylo nic pro mě, a tak jsem přešel na internet, kde jsem měl to samé, akorát zdarma.

Ale číst si něco na monitoru je rozhodně něco jiného, než si to číst hezky na papíře, v ruce, kdekoliv budu chtít. A tak jsem si zase občas koupil nějaké to číslo, většinou však Levelu. Cena byla v té době už 199 Kč, a proto jsem si nejprve na internetu podrobně prošel obsah časopisu i DVD přílohy (sem tam se objevila i kvalitní plná hra) a teprve poté, po pečlivém zvážení, si ono číslo koupil. Obvykle to vycházelo na každé druhé číslo.

Někdy na podzim (nebo v létě, nevím už přesně) loňského roku (2009) však Level zdražil na 119 Kč. Udělali to navíc rafinovaně - bez předchozího oznámení a navíc s obrovskou reklamní nálepkou na obalu přesně v místě, kde je na obálce časopisu čárový kód a hlavně cena. A také se změnil materiál - obálka i listy uvnitř byly nyní z méně kvalitního a levného papíru. Nepřišlo mi to moc fér, ale se Score to celou dobu vypadalo všelijak a tak jsem, ač nespokojen, zůstal u Levelu. Jen jsem ještě pečlivěji zvažoval zda jednotlivé číslo koupit, a mnohem podrobněji zkoumal jeho obsah.

Co mě ale nakonec přimělo se na Level definitivně vykašlat, bylo oznámení v jednom z posledních čísel, že se časopis opět podraží, tentokrát na 249 Kč. To už prostě není ani vtipné. Tolik peněz za časopis už rozhodně nemíním dávat.

Na začátku roku jsem se rozhodl koupit si na zkoušku pro změnu Score. Nejprve jsem však počkal až se na internetu objeví obsah čísla. A nyní musím říct, že jsem naprosto spokojen. Obálka je hezky tvrdá, hladká a lesklá. I stránky uvnitř jsou na kvalitnějším papíře. Jednotlivé rubriky neprošly téměř žádnými změnami, stejně jako samotná grafika a nemůžu říct že by to bylo zrovna na škodu. Taktéž recenze uvnitř se mi prostě lépe čtou a opět z nich číší humor, i když v porovnání se starými čísly z minulého tisíciletí už jen lehký. Na DVD příloze možná nesou tak kvalitní hry jako u Levelu, ale 90% z nich jsem stejně nikdy ani nenainstaloval. Taktéž chybí otravný pořad ve stylu Level TV, což chválím ještě víc, ale bohužel i některé dobré DVD rubriky. Celkově je DVD příloha sice slabší, ale je pro mě je důležitější časopis samotný a ten je naštěstí o něco lepší než, mnou nedávno kupovaný, Level. Tak uvidíme jak dlouho to vydrží, dokud třeba i Score nepodraží...