První ostřejší incident přišel na podzim. Moje mamka tenkrát zařídila dřevo - přijeli jsme do lesa a mohli si nařezat a odvézt co jsme chtěli. Tenkrát mi pomáhal i můj bratr Martin, který to pro nás zařizoval s mamkou. Sehnali jsme tedy traktor a vyrazili. Janetin fotr si na řezání stromů přizval svého nejlepšího kamaráda, neskutečného vola a odporného ožralu, Buriho. čekala nás pořádná makačka.
Velmi brzy jsem však začal prskat vzteky, protože tenhle "Buri" se ukázal jako naprosto neschopný člověk. S námi byla v lese i rodina od bráchovy manželky. Když oni již měli obrovskou hromadu dřeva, my byli teprve v polovině. Nejen že tenhle "Buri" byl hrozně pomalý, ale řezal velmi nesystematicky a tak to šlo jen velmi pomalu. Zde se sluší dodat, že to byl právě Janetin fotr, kdo "Burimu" ukazoval co má pořezat. Prostě dva šašci. S bráchou jsme byli dost naštvaní, protože jejich vinou zde budeme tak do večera, říkali jsme si. Na naše námitky a rady samozřejmě ani jeden z nich nereagoval.
Nakonec jsme konečně dořezali dostatečný počet stromků. Druhá skupina už dávno nakládala... Nakládání na vlečku však bylo asi tím nejhorším, protože některé kusy pořezaných stromů byly šíleně těžké. Tenkrát jsem se naštval podruhé, protože Janetin fotr se rozhodl jet domů. Že prý to doma bude všechno mezitím připravovat. Nemohl jsem věřit vlastním očím a uším! Celou dobu se flákal, jenom chodil s "Burim" a ukazoval mu, které stromy pořezat. A když už všechno bylo pořezané a zbývalo to jen nanosit na kraj lesa k vlečce, pořád hekal a dělal že už nemůže, nebo že jej něco bolí, takže jsme to všechno odtahali jen my ostatní.
Nakládání byla hrozná makačka. Už jsem byl úplně vyčerpaný a bez sil. Spravedlivě však musím uvést, že "Buri" makal jako šroubek a nakládal jako o život. Vše se nakonec povedlo a odpoledne jsme se vrátili domů, kde nás pro změnu čekalo vykládání. Traktor dřevo vysypal před branku, takže zbývalo vše odnosit ke garáži(asi 20m do kopce), popř. na zahradu. Janetin "fotr" mezitím všechno nachystal - otevřel bránu. Toť vše, protože nic jiného nebylo třeba chystat, prostě se mu jen nechtělo makat. Říkal jsem si, že si aspoň mákne teď, ale to jsem byl na omylu. Stoupl si na cestu a jen podával polena ostatním, kteří jej nosili přes celou zahradu a tam ukládali. Jen pro úplnost - některá polena byla hodně velká, a tedy i dost těžká. On si ale opět vybral tu nejjednodušší práci, a klidně nechal ostatní dělat tu těžkou. Takže moje mamka, Janetina mamka, Janeta sama, její děcka, já a "Buri" jsme nosili těžká polena, zatímco svině nám je jen podávala. Toho už jsem měl ale dost, a tak jsem mu řekl že jeho práce je zbytečná, že by spíš měl pomoct nosit, protože podávat to umí každý a navíc to ani není potřeba. Vzpomínám si, že se tomu jen smál a celou věc zahrál do autu jako legraci. Vím však jistě, že jsem ho tím pěkně naštval, protože před ostatními jej takhle nezkritizoval ještě nikdo.
Dohru to pak mělo doma, když jsem se po této fušce konečně vysprchoval a mohl se v klidu najíst a blbnout s dcerou. Přišla k nám domů Janetina mamka i fotr, což tenkrát nebylo nic neobvyklého. Docela jsem ale zíral, že se ten "člověk" vůbec neumyl, přestože byl spocený a smrděl na dálku, a přitom jsme skončili už před hodinou. Co bylo horší - pořád se cpal k dceři a dával jí pusu. Bylo mi to velmi nepříjemné, zvlášť když se ani neumyl a prohodil jsem něco jako že by se měl nejprve umýt. Také si vzpomínám, že jsem použil slova "humus", což se ho hodně dotklo a dal mi to podrážděně najevo. Nic vážného, prostě jen krátká podrážděná reakce, ale cítil jsem, že pohár trpělivosti se už asi naplnil.
Tento pohár ale samozřejmě jednoho dne přetekl. U mojí mamky byla zrovna na návštěvě její sestra, tedy moje teta. Už si přesně nepamatuju, jestli byl ožralej (jiné, třeba spisovné slovo napsat prostě nemůžu) nebo ne, ale ono to je celkem jedno. Prostě jednoho dne opět napadl svoji ženu, a to za bílého dne, venku, před zraky kolemjdoucích. Zbaběle zezadu, když odcházela od nás. Tenkrát se do něj samozřejmě pustila i Janeta, ale vysloužila si pouze ty nejsprostější nadávky (pi.., ku...). Jak může někdo takhle hnusně nadávat vlastní dceři??? Následovalo, (tenkrát poprvé) dnes už jeho legendární, vyhazování z domu. Vyřvával že máme všichni vypadnout, že to je jeho barák a že tam nikdo z nás nemá co dělat.
Když jsem se do dozvěděl (byl jsem tehdy v práci), nemohl jsem tomu uvěřit. Zejména proto, že se tak dlouho držel a dával si pozor, a najednou to udělal před všemi, i před mojí tetou. Hrozně jsem zuřil a byl odhodlán mu hned jednu vrazit. Tohle si přece dovolovat nemůže. Janeta, mamka, teta, i mamka od Janety mi to ale rozmluvily. Nepřipadalo mi však správné, aby za takovýto čin nebyl potrestán. Dokonce ani nikdo nezavolal policii! Pro mě osobně tento člověk skončil, od té doby jsem jej měl na prvním místě mého "Black Listu", tedy lidí, které nesnáším. Rozhodl jsem se, že s ním nebudu nijak komunikovat, ani jej zdravit apod. Ono zdvořilostní "dobrý den" přece nebudu říkat někomu, komu ted dobrý den opravdu nepřeju.
Nutno dodat, že tento můj bojkot ihned zaregistroval a v té době na mě nenechával nit suchou. Ale samozřejmě jen když jsem u toho nebyl. Čas plynul dál a postupně se vše zase uklidnilo. Ostatní s ním normálně komunikovali, z nákupu mu vozili co žádal, a pomáhali kdykoliv to potřeboval. Prostě se snažili na vše zapomenout a pro jistotu jej raději nedráždit. Tento přístup se mi však vůbec nelíbil.
Žádné komentáře:
Okomentovat