Všichni máme nějaké ty známé a oblíbené lidi, zrovna tak jako ty neoblíbené, které rádi nemáme. A přesně o jednom takovém neoblíbeném bude tento článek. A protože to není jen tak ledajaký neoblíbený, ale rovnou ten nejhorší ze všech, budu tento článek muset rozdělit na pokračování - pár vět prostě nestačí.
Tento "člověk" je hnusný obtloustlý šedesátník, s odpornými šedivými vlasy, načervenalým obličejem z alkoholu a odpudivým smetákem pod nosem (knír). Mezi nejvýznamější vlastnosti tohoto despoty patří žárlivost, chamtivost, lenost, pohodlnost, panovačnost, krutost, přetvářka, lhaní a závist (určitě jsem ještě na nějaké zapoměl, ale to je jedno - pro základní charakteristiku to, myslím, bohatě stačí). A nejsilnější z těchto vlastností je právě ta poslední. Je totiž tak závistivý, že význam slova závist posunul na novou úroveň.
A kdo že to vlastně je? Můj budoucí tchán...
Když jsem se seznámil s mou přítelkyní (a teď už vlastně i snoubenkou) Janetou, o jejím otci jsem toho moc nevěděl. Teprve později se ke mě dostaly náznaky, že se ke své manželce nechová zrovna nejlépe. Napovědět mi mělo i to, že Janeta mu nikdy neřekla jinak než "fotr", což bych kupříkladu já o svém tatínkovi nikdy neřekl. Ale ono to své důvody mělo, jen jsem to tenkrát ještě netušil. Ani jeho žena se k němu nechovala zrovna nejlépe, nehezky řečeno na něj pořád štěkala. Za cokoliv co řekl, třeba i v legraci, jej hned zprdla. A tak jsem nabyl milného dojmu, že si o jeho hnusné chování vlastně říká sama. To jsem se ale šeredně spletl, a vlastně tak skočil na jeden z jeho hlavních triků - na naprosto dokonalou přetvářku, hraničící až s herectvím.
Osobně jsem proti němu však v té době nic neměl. Choval se ke mě celkem dobře, na všechny kolem byl milý, přátelský. Rok a něco poté jsme se přestěhovali k nim - Janeta zde měla vlastní, přistavěnou část domu. Těsně před stěhováním bylo třeba provést ještě nějaké úpravy. Co se vody a topení týče, pomáhal nám Janetin švagr Aleš, což je zase naopak jeden z těch nejhodnějších lidí co znám. Už tenkrát jsem si všiml, že její otec se do všeho moc plete a že často kritizuje Alešovu práci, přestože tomu sám moc nerozumí (Aleš byl naopak na tohle odborníkem). Nechápal jsem to, ale bral jsem to jako klasickou vlastnost těchto brblajících dědků v důchodě, nebo těsně před ním.
Co se mě už ale dotklo, byly jeho řeči, které vedl jednoho dne, když si pravděpodobně řádně přihnul něčeho ostřejšího. Z nepochopitelného důvodu si začal dělat "legraci" z mé postavy, což bylo celkem zajímavé vzhledem k faktu, jaký on je hnusný tlouštík. Brrrrr. V trapných průpovídkách však pokračoval a na mou námitku, proč s některými pracemi nepočkal až přijedeme z dovolené, začal předvádět jak mám obě ruce levé a hrozně se tomu smál.
Bylo mi trapně. Já jsem se až doposud k němu choval hezky, dokonce s určitou úctou, a to i navzdory jeho neomalenému chování když nám pomáhal švagr Aleš. Navíc jsem se snažil pomáhat se vším možným, dobře jsem si uvědomoval že tohle bude náš byt a tak je to zejména moje starost. A i když jsem nepatřil zrovna k domácím kutilům, myslím že vyčítat mi nikdo nic nemohl. Tohle ale byla rána pod pás, navíc nepochopitelná, protože jsem se i ten den choval velmi přátelsky a on na mě takhle.
Cestou domů (tedy do toho, který jsme se chystali opustit) jsem nepromluvil ani slovo. Hrozně mě to mrzelo. "Vidíš? Já ti to říkala že to s ním není lehké. A ty ses ho ještě zastával a kritizoval že mu říkám fotr!" připoměla mi Janeta v autě. Pamatuju si, že už tenkrát jsem měl nepříjemný mrazivý pocit, že to asi nebude hodný dědeček a že s ním budeme mít v budoucnu problémy.
A nakonec přišlo stěhování. Nebylo to zrovna snadné, měli jsme toho hodně. Janeta byla v sedmém měsící těhotenství, musela se šetřit a já musel naopak pořádně makat. Samozřejmě nám pomáhali všichni, včetně mého bratra a Janetiných rodičů. Tenkrát mě zarazila další věc. Když nebyl k dispozici brácha, pomáhala mi s nošením těžkých věcí Janetina mamka! Janetin, teď už opravdu fotr, nosil jen lehké věci jako lampičky apod. Ke skříním se ani nepřiblížil a když ano, tak začal hrozně funět a dělat že mu není dobře. Mé podezření, že se prostě jen vyhýbá těké práci, zatímco svou ženu nechá dělat těžkou práci místo sebe, se mnohokrát potvrdilo později. Tenkrát jsem ještě ale i trochu věřil, že v tom hrají roli zdravotní potíže.
Žádné komentáře:
Okomentovat