Tak jsme se odstěhovali. Janetin fotr se víceméně uklidnil. Pryč byly sprosté nadávky jeho ženě, pryč byly fyzické útoky na ni. Jednoznačně jsem k tomu dopomohl já, i když nevědomky. Přede mnou se totiž musel chovat normálně, protože jsem tam byl "nový", a o jeho minulosti jsem teoreticky nevěděl nic. Nechtěl přede mnou vypadnout z role, kterou tak pečlivě hrál.
Za půl roku se zde přestěhovala i moje mamka. Neměla kde bydlet a tak jsme využili prostor bývalého obchodu v části domu, kde bydleli Janetiny rodiče. Bylo zapotřebí zde udělat spoustu úprav, instalatérských i zednických prací. Moje mamka to financovala a utratila tak veškeré svoje úspory z posledních let. V domě byla další "nová" tvář a tak měl Janetin fotr o důvod víc se přetvařovat.
Když se tak podívám zpět, byla to jen otázka času, kdy ze své role vypadne a ukáže svou pravou tvář. Já jsem si od něj začínal držet odstup. Zjistil jsem, že mi tento člověk zrovna moc sympatický není. Nelíbilo se mi jak se chová, co dělá, nelíbil se mi styl jeho života, jeho názory, prostě nic. Rád pomlouval, vymýšlel si spoustu nesmyslů a vydával je pak za fakta. Pořád se mu něco nelíbilo a když jsme něco dělali venku, do všeho se pletl. Bral nám hadici z ruky, když jsme umývali auto, aby nám ukázal jak se to má správně dělat. Svým způsobem se pletl do výchovy, zejména mých nevlastních dětí. Měl hloupé připomínky, když jsme si něco koupili a stále to kritizoval - jen tak jako z legrace, ale moc dobře jsme věděli, že to myslí vážně. Pokaždé když jsme přijeli z nákupu, ochomítal se kolem a díval se, co jsme si koupili. Když nasával alkohol, byl ještě mnohem nesnesitelnější než obvykle. Brzy jsem přišel na to, že ho prostě moc nemusím, a že věčné "okřikování" jeho ženy má své důvody. Snažila se jej jen donutit, aby nám dal pokoj a nestaral se o nás.
Moje mamka bydlela vlastně pod nimi v provizorně zrekonstruované části. Sice mu byla nablízku, ale zase mohla slyšet a vidět spoustu věcí, které nám (mě) unikaly, protože jsme bydleli v jiné, oddělené části domu se samostatným vchodem. Ani ten nejlepší herec se nedokáže přetvařovat věčně, minimálně ve svém hnízdečku tu masku shodí. To bylo právě ono a moje mamka byla vlastně hned u zdroje.
Vždy tvrdím, že za vším jsou peníze. I zde byly peníze tou víceméně první vlaštovkou neshod, ačkoliv jsem toho "člověka" už v té době moc v oblibě neměl. Peníze jsou pro něj všechno. Je chamtivý a za penězi by se i po kolenou plazil. Už hodně dlouho hraje nemocného a dokonce dostal částečný invalidní důchod (prý má cukrovku). A tak tedy sedí už mnoho let na zadku doma, místo aby se trochu snažil si třeba pravidelně přivydělávat, protože jeho "nemoc" jej v ničem neomezuje. Ale mu naprosto vyhovuje tento stav - sedí si doma, zatímco jeho žena pracuje a platí všechno, od inkasa po jídlo. To už samozřejmě teď neplatí, protože Janetina mamka je již pár let v důchodě.
A tak náš "člověk" začal mluvit o obrovské spotřebě elektriky, plynu i vody. Nejčastěji právě před mojí mamkou, která ale poctivě platila, a to dokonce víc než ve svém malém bytečku spotřebovala. Ale nestěžovala si - říkala si, že je rádá že může někde bydlet a že zase naplatí nájem , takže to neřešila (přestože vlastně zaplatila rekonstrukci bytu, který jí nepatří, což mělo být podle původní dohody, místo nájmu). Tomu chamtivcovi to ale brzy začalo být málo, a tak stále nenápadně připomínal obrovskou spotřebu všeho. Elektriku vyčítal nám (možná i oprávněně, bylo dás také nejvíce), vodu zase mojí mamce. Na nekonečné zalévání betonového chodníku, thůjí kolem plotu a dalších nesmyslů si však nevzpoměl.
Nejhorší to bylo, když za mamkou přijel na návštěvu někdo z mých sourozenců s dětmi. Ze začátku se mu dařilo se přetvařovat a dělat že má všechny děti rád. Později už mu to moc nešlo a nakonec svoji nevoli už ani neskrýval. Stále chodil kolem dokola po dvoře, uklízel koloběžky a jiné hračky, které tam děti zrovna položily, a ke kterým se zase brzy vrátí. Když si nikdo deset minut nehrál na písku, už ho chodil přikrývat. Když zůstalo odrážedlo na čtvrt hoďky u branky, už ho bral a uklízel pod balkon. Stále častěji u toho navíc měl vzteklou grimasu, brzy přidal i nadávky.
Já si těchto věci všímal jen málo. Většinou jsem to přehlížel, nechtěl jsem si přiznat jak hnusně se chová, jinak bych se už asi neudržel a vyříkal si to s ním. Trpěla tím hlavně moje mamka, která se zde nikdy necítila jako doma, ale spíš jako nechtěný nájemník. Já ji ze začátku spíš uklidňoval a nechtěl jsem aby si to myslela ale aby se zde cítila uvolněně, šťastná, prostě jako doma. Ale snaha to byla marná, protože situace se nelepšila, řekl bych že spíš naopak. I sestra s bratrem si jeho chování začali všímat a tím pádem zde se svými rodinami začali jezdit méně.
Má nechuť k tomuto člověku den ode dne rostla a pomyslný pohár trpělivosti se pomalu začal plnit. K tomu aby přetekl, už moc nechybělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat